Oběd to chtělo vydatnější, takže rozhodnutí padlo na tepelně upravenou zeleninu. A s houbami. Je to sytější úprava a pocitově „obědovější“ – protože nejíte nakrájenou zeleninku, ale jídlo z pánve. A aby to ještě líp posloužilo účelu, k základním surovinám jsem přidala ještě dvě super ingredience –
Ovocno-zeleninový víkend. Přesně pro tohle jsme se doma rozhodly. A jak jsem avizovala na facebooku, podám zprávu na konci :). Ovocno-zeleninová „dieta“ byla pro mě pořád ještě tak trochu výzva. Pokoušely jsme se o tohle už asi před rokem a něco a bezúspěšně. I když teď jím podstatně míň škrobů a i bez masa to přežiju,
Smetanové výrobky a brambory jsou spolu výborně dohromady, akorát že těch brambor se většinou sní až příliš (a já jsem pořádně bramborová). Hledala jsem proto nějakou variaci klasických brambor na loupačku. Skončila jsem u tohohle – pár vařených brambůrek a hromady okurkového krému. Navrch přišla ještě pažitka.
Brambory zapečené se špenátem nejsou žádnou novinkou pro většinu z nás. Jsou dobré, ale zaslouží si upgrade. Míň brambor, víc špenátu a nějakou tu třešničku. Třeba dobrý sýr navrch. Vhodných adeptů je spousta, u mě to vyhrál camembert.
Co potřebujeme:
Ricottu jsem si poprvé koupila před spoustou let v Itálii. Byla to ta slavná ricotta, takže jsem se na ni těšila jak malá. Jenže po otevření a první ochutnávce mě radost přešla. Byla totiž nijaká. Takže nakonec skončila v koutě v lednici a ani nebudu líčit,
Sýry jsou výborné, ale přeci jen mají jednu malou chybičku – svádějí k nacpávání se pečivem. Určitě nebudu sama, když řeknu, že dřív pro mě prostě sýr bez pečiva jako by nebyl. Naštěstí mě tohle přešlo. Naučila jsem se, že sýr jde bezvadně zkombinovat se zeleninou a na moučné se dá zapomenout.
Dát si čas od času kvalitní kváskový chleba není zas takový hřích. Musíme si ho ale náležitě užít a naložit na něj samé hodnotné věci. Pak ten jeden krajíc bude stát za to a bude mít i pro naše tělo nějaký ten prospěch. A možná to bude i malé umělecké dílo :).
Čerstvá vajíčka, jemný česneček (nebo taky mladá jarní cibulka), olivový olej a pořádná špetka soli. Z toho může být dost dobrá omeleta. A nebo taky španělská tortilla. Nebo italská frittata. A spousta zmatků. Pro některé :). Přitom je to tak jednoduché. Ve Španělsku je to prostě a jedině tortilla a v Itálii frittata.
I když toho v lednici moc nemáte, dá se udělat parádní svěží salát. A ani nemusí být barevný. Mně se tentokrát (no v neděli) ty barvy prostě nějak nepovedly, v oblíbené zelenině měli překvapivě zavřeno, takže jsem musela čarovat se zbytky. A ty byly zelené.
Včera nám v košíku skončila taková menší brokolice. Byla nádherná a i když jsem neměla nic brokolicového v plánu, prostě musela jít s náma. Nechtěla jsem ji zapékat, nechtěla jsem ji v páře… měla jsem pocit, že to chce něco výrazného, a lehkého zároveň. Taky mi na mysl přišlo bazalkové pesto.
Lečo je další ze skoro zapomenutých klasik. Je naprosto jednoduché a levné, ale taky se dá luxusně zkazit :). Klíčem k úspěchu je totiž zachovat šťavnatost zeleniny a nepřesušit vajíčko. Pokud jeho přípravě věnujeme aspoň minimální pozornost, povede se nám skvělé bezmasé jídlo.
Co potřebujeme (na 2 porce):
Tři druhy zeleniny, tři výrazné barvy a asi tak tři minuty potřebné na přípravu :). Tenhle salát je dobrý hlavně jako příloha k něčemu dalšímu, pomůže jídlo nutričně i chuťově vybalancovat.
Co potřebujeme: