Tenzidy zní jako pojem z učebnice chemie, nicméně určitě by nás mohly zajímat, i když chceme vyrábět jednoduché produkty. Tenzidy jsou totiž ty složky, které dají našim přípravkům speciální schopnosti – schopnost čistit, lidově řečeno. Co jsou tedy zač, které z nich by nás mohly zajímat a jak je používat?
Co je tenzid?
Tenzid (nebo taky surfaktant) je povrchově aktivní látka, která usnadňuje rozpouštění a odstranění nečistot. Tuto schopnost má díky tomu, že snižuje “povrchovou či mezifázovou energii” (jak říká wikipedie) mezi látkami.
Tenzidy najdeme typicky v produktech, které perou nebo čistí (nebo pění). Jejich nejznámějším zástupcem je (obyčejné) mýdlo. Existuje spousta tenzidů, které se extrahují nebo jinak relativně jednoduše získávají z přírodních surovin. Mnoho z nich bylo schváleno pro použití v přírodní kosmetice, protože se vyznačují jemností, šetrností i často nízkou zátěží pro životní prostředí.
Někdy se taky setkáme s pojmem saponát, což je ale už označení pro tenzid syntetického původu, kterému se budeme chtít vyhnout.
Taky je moc zajímavé, že tenzidy často hrajou roli emulgátoru, pěnidla nebo zvlhčovače – je fajn to vědět a počítat s tím (například při výrobě šamponu nebo sprchového gelu emulgátor nebudeme potřebovat).
Druhy tenzidů
Tenzidy dělíme do dvou velkých skupin – na ionogenní a neionogenní. Ionogenní jsou podstatně rozšířenější a jsou typické tím, že mají určitý náboj – kladný (kationaktivní t.), záporný (anionaktivní t.) nebo proměnlivý v závislosti na pH prostředí (amfolytické t.).
Neiontové tenzidy pak nemají žádný náboj. Právě neiontové tenzidy nás zajímají možná nejvíce – jsou nejjemnější a nejméně zatěžují životní prostředí.
Přesné vlastnosti, chování a využití jednotlivých druhů tenzidů je předmětem chemie. Nám se bude hodit, když budeme znát hlavní tenzidy, které se nabízejí pro výrobu kosmetiky, a jejich základní vlastnosti.
Dalších pár poznámek
Každý tenzid má trošku jiné použití a může vyžadovat malinko odlišné zacházení v receptu. Většinou jsou použitelné do produktů na obličej, tělo, vlasy i do prostředků do domácnosti. Často je můžeme zaměňovat, byť s drobnějšími změnami v receptu.
Tenzidy obecně nepoužíváme nikdy přímo samotné – vždy jsou součástí výrobku, který obsahuje ještě další látky.
Tenzidy se liší v pH. Pokud tedy na pH výrobků dbáme (čím citlivější pokožka, tím důležitější to je), přizpůsobujeme recepty právě tomu, jakým pH se vybraný tenzid vyznačuje. Některé jsou výrazně zásadité, takže pokud to lze, náš výrobek dokyselíme, abychom pH snížili na požadovanou úroveň.
Někdy se tenzidy s dalšími surovinami zahřívají – zejména tenzidy ve formě granulek, případně prášku. Mívají vysoký bod tání, jsou však rozpustné ve vodě. Často se zahřívají právě s vodou, dobré rozpuštění ale může trvat desítky minut. Dělá se to obvykle proto, aby se přeměnily v jemnou pastu – pro výrobu třeba šampuku. Často se zahřívá spolu s dalšími jinak pevnými surovinami – kokosovým olejem nebo bambuckým máslem. Nicméně já osobně tenzid (SCS) nerozpouštím, pouze z něj umíchám pastu a stačí to. Další možností je tenzid umixovat nebo utlouct na jemný prášek, ovšem pozor, bude dosti dráždivý, takže dbáme na bezpečnost zacházení.
Všechny následující tenzidy jsou povoleny pro použití do přírodní kosmetiky.
Decyl glucoside / Polyglucose
Decyl glucoside je příkladem tekutého neiontového tenzidu, patřícího k tenzidům nové generace – tenzidům jemným a šetrným k životnímu prostředí. Derivuje se z cukru. Je poměrně jemný a může plnit roli hlavního tenzidu v produktu.
Použití je široké, nejčastěji ho užijeme do tekutých produktů.
Náš decyl glucoside od Terpenicu najdete tady.
Cocamidopropyl Betaine
Cocamidopropyl Betaine je tekutý amfolytický tenzid, vyrobený z kokosového oleje. Tvoří bohatou pěnu, která ovšem dlouho nevydrží. Používá se spolu s dalšími tenzidy, směsi zajistí pěnivost a celkově produkt zjemní, zatímco ten druhý tenzid bude plnit čistící funkci.
Používá se do všelijakých tekutých prostředků, včetně produktů pro malé děti.
Náš coco betain od Terpenicu najdete tady.
Coco Glucoside
Coco Glucoside patří mezi nejznámější tenzidy, už jsem se tu o něm lehce rozepsala tady. Jedná se o neiontový tekutý tenzid, vyrobený z obnovitelných zdrojů (z mastných alkoholů z kokosu a glukozy). Je velmi jemný a vytváří pěknou pěnu. Vyrobit z něj můžeme různé tekuté čistící produkty – šampony, gely, čistící prostředky do domácnosti. A taky pěnu do koupele. Někdo ho přidává i do různých želé nebo mycích plastelín.
(Coco Glucoside používám pro výrobu tekutého šamponu v ebooku)
SCI – Sodium Cocoyl Isethionate
SCI je aniontový tenzid, který dostaneme v podobě prášku nebo granulek. Surovinou pro jeho výrobu je kokosový olej. Považuje se za hodně jemný, vytváří bohatou krémovou pěnu. Používá se hlavně k výrobě šampuků a čisticích kostek. Často se vyskytuje v receptech spolu s SCS – to proto, že samotný SCI má slabší mycí schopnosti a lidem někdy nestačí.
SCS – Sodium Coco Sulfate
SCS je aniontový tenzid, který se prodává rovněž v podobě granulek nebo prášku. Vyrábí se taky z kokosového oleje. V některých zdrojích se můžeme dočíst, že SCS je pouze jinak označený SLS, což není pravda. K výrobě SCS se používá výhradně kokosový olej, se všemi kyselinami v něm obsaženými. SLS je oproti tomu vyroben pouze z kyseliny laurové, která může pocházet z kokosového nebo palmového oleje nebo ropy.
SCS je tak dostatečně jemný pro naše použití. Pro velmi citlivé jedince však nemusí být vhodný. Ti by pak měli zvážit jeho částečné či kompletní nahrazení výše jmenovaným o ještě něco jemnějším SCI, případně zvolit nejnovější neiontové tenzidy.
Tento tenzid používám v receptech v mém ebooku, právě proto, že má dobré čistící schopnosti. Využití nachází hlavně při výrobě šampuků či jiných pevných mycích kostek.
SLSA – Sodium Lauryl Sulphoacetate
SLSA je anionický tenzid v podobě prášku. Surovinou pro jeho výrobu je kokosový nebo palmový olej, respektive kyselina laurová z něj. Na první pohled se může taky podobat známému dráždivému SLS, ovšem i zde jsou mezi oběma značné rozdíly. SLSA je mnohem jemnější, nedráždí pokožku.
Užívá se nejčastěji do koupelových bomb a dalších bublinkových produktů do koupele, koupelových solí, scrubů
Další tenzidy
Tenzidů je ohromná spousta a stále přibývají nové. Jak se v nich orientovat? Jako první bych asi zjišťovala, zda jsou schválené pro použití do přírodní kosmetiky organizacemi, jako je třeba Ecocert.
Pár poznámek na konec…
Všechny tyto tenzidy mohou velmi citlivé jedince dráždit, i když jsou podstatně jemnější alternativou klasických tenzidů používaných kosmetickým průmyslem. V případě reakcí na ně bych doporučila asi nejspíš používání mýdla. Kvalitní mýdlo je velmi šetrné a přeci jen přirozenější. Já ho s úspěchem používám i na vlasy, před nějakou dobou jsem o něm psala článek. Někomu nemusí hned ze začátku sednout – nedokáže si s ním vlasy dobře umýt, jsou pak mastné a jakoby lepkavé, nebo naopak zplihlé, suché, špatně se rozčesávají. Je tak třeba vychytat si techniku mytí a najít pro nás správné mýdlo. Hodně taky dělá kyselý oplach po mytí.
Asi nejvíce tenzidy užijeme v šamponech a šampukách, zkrátka produktech na vlasy. Existují ale i další alternativy pro mytí vlasů, které jsou extrémně jemné – spadají do kategorie no poo a využívají se pro ně různé přírodní suroviny – všelijaké druhy mouky, bylinkové prášky, vejce a spousta dalšího. Toto je úplně nejšetrnější způsob mytí vlasů.
Já osobně tenzidy beru za skvělou věc pro ty, kdo mají rádi produkty firmy Lush a chtějí si vyrobit alternativu za slušný peníz, chtějí co nejjednodušeji přejít z klasické kosmetiky na přírodní a nebo nenašli žádnou vyhovující no poo či low poo metodu mytí vlasů.
PS: o tenzidech se toho člověk strašně málo dozví, všichni chtějí jen prodat, ale info poskytnout, to už ne :) Proto pokud máte nějaký zajímavý zdroj informací k tenzidům, bylo by moc fajn, pokud byste na něj dali odkaz dolů do komentářů :). Díky!
