Už to je pět let, co jsem změnila svůj přístup ke kosmetice. Naprosto a dokonale. A jsem za to opravdu moc ráda. Vlastně to spustilo celou řadu dalších ohromných změn a v životě mě to pak nepřímo dost posunulo. A díky tomu existuje tenhle blog.
Mé dlouhé roky ne-minimalismu
Jsem ročník 87, takže patřím mezi ty, pro které byla komerční chemická kosmetika automatická. Moje asi první koupená věc byl mini lak na nehty, pak se u nás doma nějak automaticky přešlo na avonovské katalogové nakupování a samozřejmě s prvními kapesnými něco zahučelo i při návštěvách drogerie. Časem jsem shromáždila velké množství všeho možného. Něco bylo koupené z rozmaru, něco proto, že to přece bylo tolik potřeba. Byla naprostá nutnost mít tělová mléka, krémy i všelijaké gely třeba na akné v mnoha provedeních.
Používala jsem to? No, skoro vůbec! Používala jsem hodně dekorativku během mých „divokých let“. Ale jinak jelikož mi ta kosmetika nepřinášela žádný efekt, tak jsem ji jednoduše nepoužívala, většinou. Nakonec začala různě smrdět a já čas od času něco vyhodila a pak zase něco koupila.
Nakonec při stěhování jsem toho dost vyházela. Hold – naštěstí – člověk si rozmyslí, co si vezme do letadla. Postupně jsem ale já nepoučitelná zas něco dokoupila. No naštěstí toho nebylo tolik. Pořád to ale bylo na plný šuplík.
Když přišla změna, respektive donucení ke změně
Tuhle story možná znáte, pokud mě čtete. Jednoho krásného dne mi začaly problémy. Tedy spíše už se jich sešlo tolik, že mi bylo jasné, že musím něco udělat. Nejdřív jsem sáhla po tom, co bylo doma. Suchou kůži jsem chtěla řešit „extra hydratačním“ mlékem, pupínky a ekzém zase něčím „jako dělaným“ na ně. A nic, nedostavoval se efekt, ale spíš zoufalství.
Začala jsem tak zkoumat a nějakým zázrakem jsem se zas dostala k přírodě – k tomu, že přírodní věci skutečně můžou fungovat a že klasické chemické kosmetice je lepší se vyhnout. Ve zkoumání jsem proto přitvrdila, leccos nastudovala, koupila první esenciální oleje a další suroviny a začala zkoušet. A doslova jsem čuměla. Nevyřešilo to všechno (hodně takových problémů prostě vychází zevnitř, nejsou problémem kůže), ale efekt to fakt mělo. Tak takhle to začalo. Takhle přišlo moje osvícení.
Přechod na minimalismus
Ze začátku jsem hodně zkoumala všechno možné. Stále jsem měla ale takovou tu představu, že kosmetiku potřebuju. Že musím veškerou tu chemii nahradit něčím přírodním. Že to musí být 1:1. Postupem času mě to nějak přešlo. Objevila jsem, že šampon nemusí mít jen podobu gelu a že spousta přípravků není potřeba – že primárně bychom měli pokožku vyživovat zevnitř a kosmetika že jen jen takový pomocníček. A hlavně, že soustu potřeb v nás vypěstovaly firmy, jen aby nám prodaly.
Moje představa o nutnosti kosmetiky a hlavně její zásoby se smrskly. A to o to víc, že jsem se naučila vyrábět si různé multifunkční produkty. Mnoho z těch věciček totiž poslouží ke spoustě účelů. A jsou samozřejmě naprosto geniální do kabelky nebo na cestování.
Minimalismus ale neznamená nic
Na závěr ale musím říct, že minimalismus rozhodně neznamená nic nepoužívat. Pro mě minimalismus znamená to, že vlastníme jen ty věci, které pro nás skutečně mají přínos. A neděláme železné zásoby (které navíc nejspíš stejně nevyužijeme). Je mnohem lepší mít malé zásoby hotové kosmetiky a nemít šuple plné výrobků, které se stejně aspoň z části zkazí. Je lepší udělat si občas něco nového a čerstvého, protože i díky tomu budou mít naše produkty ty nejlepší možné účinky. A klidně se můžeme hýčkat, dopřávat si. Pokud to pro nás skutečně bude mít přínos.
Pro mě minimalismus vlastně znamená hlavně odpoutání se od klasických vzorců – od představy, že si musím pořídit spoustu výrobků, od pocitu, že čím víc toho mám, tím lépe. Je to o výhře rozumu a kvality nad kvantitou.
