Antioxidanty: jak fungují a proč jsou pro nás tak důležité?

Antioxidanty

O antioxidantech se mluví všude kolem nás. Místo nabádání k jejich konzumaci by nám ale spíš měli vysvětlit, proč jsou tak důležité a v čem spočívá jejich pozitivní efekt.

Oxidační stres aneb invaze volných radikálů

Kyslík nás všechny udržuje při životě. Ten, který dýcháme a který je roznášen do celého těla, aby naše buňky mohly žít. Paradoxně nás ale kyslík i zabíjí. A to v podobě volných radikálů.

Při běžných procesech odehrávajících se v našem těle vznikají jako vedlejší produkt volné radikály. Stále významnějším zdrojem volných radikálů je však prostředí, ve kterém žijeme. Znečištění životního prostředí, kouření, herbicidy, UV paprsky, ale dle mnoha zdrojů i mobilní telefony, mikrovlnné trouby a další zařízení mají vliv na množství volných radikálů v našem těle. Určitě je důležité připomenout, že i stres vede k jejich vyšší produkci.

Volný radikál je jednoduše řečeno molekula nebo atom, který je nestabilní. Tato nestabilita je zapříčiněná tím, že molekule či atomu chybí jeden nebo více elektronů ve slupce. Jelikož molekuly chtějí být stabilní, chtějí si ty chybějící elektrony co nejrychleji doplnit. To mohou udělat dvěma způsoby – buď sdílet elektrony s jinou molekulou (sloučit se s ní), nebo ty elektrony získat jen pro sebe (také by se mohly elektronů zbavit, ale to volné radikály nedělají) .

Život takového volného radikálu je velmi krátký, problém ale je, že rozjíždí řetězovou reakci. Zaměřuje se nejčastěji na tuky, bílkoviny a DNA a vytváří z nich tak druhotné volné radikály. Původně normální jednotka se tak mění v radikální jednotku – volného radikála.

Takovým volným radikálem může být kyslík nebo celá řada dalších atomů či molekul.

Kyslíkový volný radikál

Kyslík známe všichni. Jeho molekula se skládá ze dvou stejných atomů kyslíku. Molekula je stabilní, protože některé elektrony jsou sdíleny a poslední slupka je tak zaplněna. Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy se molekula rozdělí. Vznikne nám totiž volný kyslíkový radikál (nebo dva).

Kyslíkový radikál se však může „odloupnout“ i z jiných molekul, třeba z molekuly vody.

Když oxidace nemá nic společného s kyslíkem

Oxidace je pro nechemiky velmi matoucí pojem. Ve finále totiž nemusí mít vůbec nic společného s kyslíkem. Označuje totiž pouze proces ztrácení elektronů a týká se tedy mnoha různých atomů a molekul. Z tohoto důvodu se oxidace dotýká celé řady látek nacházejících se v našem těle.

Škoda páchaná volnými radikály

Seznam chorob, za kterými pravděpodobně stojí volné radikály, se stále prodlužuje. Asi všichni známe spojení volných radikálů se stárnutím či rakovinou. Buňky degenerují, ztrácejí své původní vlastnosti a chovají se jinak.

Dalšími chorobami, které jsou s volnými radikály spojovány, jsou ateroskleróza, Alzheimerova či Parkinsonova choroba nebo artritida a mnohé další.

Antioxidanty proti volným radikálům

Přirozenou obranou organismu proti volným radikálům jsou antioxidanty. Některé si tělo vyrobí samo, jiné jsou denně přijímány v potravě. Antioxidanty jsou výjimečné tím, že jsou schopné volným radikálům „darovat“ své elektrony (=tedy samy oxidují), aniž by se samy přeměnily na volné radikály. Zabraňují tak volným radikálům „krást“ elektrony a ukončují řetězovou reakci. Buňky našeho těla tak zůstanou nedotčené a ke škodě nedojde.

Fungování antioxidantů v přímém přenosu

Antioxidanty a jejich účinky nejsou tak neviditelné, jak bychom možná čekali. Představíte si, jak vypadá řez jablka po několika hodinách? Nebo co udělá zelený čaj během dne, pokud ho nevypijete? Obojí změní barvu. Proběhne zde jednoduše oxidace. A tomu říkám důkaz místo slibů :).

Nejběžnější antioxidanty

Antioxidanty jsou všude kolem nás. Těmi nejznámějšími jsou asi vitamíny A, C a E. Dále sem patří kyselina močová, melatonin, mangan, koenzim Q10, různé karotenoidy. Dlouhatánský seznam by se dal vytvořit ze všem přírodních fenolů, které fungují jako antioxidanty. Jen pro zajímavost bych zmínila kurkumin, kyselinu skořicovou či rozmarýnovou. Dále je zajímavý třeba kapsaicin z chili papriček nebo kyselina fytová, která jinak částečně blokuje vstřebávání zinku a železa z potravy (vidíme, i ona má svoji úlohu).

Jak si potřebné antioxidanty zajistit?

Rozhodně nemusíme kupovat tabletky ani zázračné džusy, abychom měli dostatek antioxidantů. Naprosto postačí jíst kvalitně. Pestrost a hlavně minimální úprava potravin zaručí, že naše jídlo tělu přinese tolik potřebné antioxidanty. Speciální pozornost si zaslouží ovoce a zelenina s velkým množstvím barviv, dále jakékoliv bobule, koření a bylinky, ořechy a semínka. Skvělým zdrojem je také zelený čaj a yerba maté, rooibos, lapacho i honeybush.

Příprava potravin je hodně zásadní. Mnoho antioxidantů totiž může své poslání splnit ještě dříve, než se dostane do našeho těla a tak svoji antioxidační schopnost ztratí a je bezcenný. Typickým příkladem je vitamín C, který poměrně rychle reaguje – na vzduchu, světle a vlivem tepla podléhá zkáze.

Také průmyslová výroba potravin antioxidantům příliš nepřeje, mnoho z nich se zničí nebo odstraní. Uměle přidávané vitamíny, minerály a další látky nemusí mít stejné schopnosti jako jejich přírodní protějšky.

Co říct závěrem?

Téma biologických pochodů v těle je velmi, velmi komplikované. Jedno je ale jisté – vše je od přírody nastavené tak, aby to fungovalo. Příroda nám dává prostředky, jak tolik potřebnou rovnováhu nastolit a udržet. Jestli těchto prostředků využijeme, je jen a jen na nás.

Btw, mnohé z těch nejchutnějších potravin/ingrediencí jsou opravdu nabité antioxidanty. V létě jahody, maliny a třešně, v zimě citrusy, po celý rok bylinky a koření, ořechy a semena. Dalším jejich lákadlem jsou krásné barvy – obvykle platí přímá úměra mezi barevností a prospěšností :)

dify.cz