Adrenální únava – základní návod, jak se jí zbavit

Adrenální únava

Upozornění  na začátek: tento článek i ty ostatní si kladou za cíl poukázat na zajímavá témata související se zdravím a inspirovat. Jejich cílem není nahradit lékařskou péči. U jakýchkoliv zdravotních problémů doporučím vyhledat lékaře za účelem získání informací o zdravotním stavu.

Posílit naše nadledvinky není ve většině případů nic těžkého, ovšem za předpokladu, že víme, na čem jsme a kam se potřebujeme dostat. Jakmile totiž máme podezření právě na adrenální únavu, stačí udělat dvě věci. Za prvé začít sledovat reakce našeho těla a za druhé nastolit rozumný životní styl. Není potřeba kupovat žádné potravinové doplňky ani přístroje, potřebujeme jen trochu času a lásky :).

Na následujících řádcích najdete všechno, co byste měli potřebovat k ozdravení vašich nadledvinek. Možná i v tom odhalíte některé chyby, kterými své drahé nadledvinky zbytečně zatěžujete.

Sůl nad zlato

Adrenálky milují sůl. Ale pozor, musí to být sůl se vším všudy. Tedy ta přírodní nerafinovaná sůl plná nejen sodíku a chloru, ale i dalších minerálů a stopových prvků. A samozřejmě po špetkách. Všechny tyto látky jsou důležité pro fungování našeho těla.

Na sůl si dávejte pozor například, pokud sportujete nebo se chystáte na slunce. Pokud býváte po slunění unavení, může to být právě kvůli velkým ztrátám soli a může tam být souvislost s oslabenými adrenálkami.

Zdravé tělo nadbytečnou sůl přirozeně vyloučí, dejte si ale pozor v případě, že jste citliví na vyšší příjem sodíku. Pokud jde o zdraví, každé tělo funguje a reaguje jinak a je třeba ho respektovat.

A ještě poznámka ke kvalitě – vybírejte dobře. Čím dál tím častěji se v laciných solích nachází nečistoty včetně různě velkých plastových částic. Ideální je tedy připlatit pár korun a koupit dobrou sůl v bio kvalitě.

Spinkat jako miminko

Spánek je podle mého jedním z nejzásadnější ozdravných prostředků. Během něj totiž tělo regeneruje – a užívá si bez přebytečného kortizolu (=nestresujeme ho). V poslední fázi ale taky ten kortizol v optimální míře vyrábí. Tělo je tak připravené na fungování během celého dne. Taky stojí za to zmínit, že při nedostatku spánku zase dochází ke stresování nadledvinek. Ty vyrábějí nárazově příliš velké dávky kortizolu.

Ideální je jít spát už v 10, on ten spánek před půlnocí má opravdu smysl (aneb naše vnitřní hodiny jsou stále tady). Ze začátku nikdo v deset neusne, ale to vůbec nevadí. Mysl i tělo se aspoň malinko zklidní. A navíc nadledvinky potřebují vodorovnou polohu ke své regeneraci.

Taky je moc dobré mít svůj režim a snažit se usínat a vstávat ve stejnou dobu. Zase tak tělu dopřejeme nějakou tu pohodu.

Eliminace stresu

Chronický stres je dneska jedním z našich největších nepřátel. Číhá na nás na každém rohu a má vliv na naše fyzické i psychické zdraví. Musíme tedy zapracovat na tom, abychom ho eliminovali. To znamená vyhnout se stresovým situacím – problémům s termíny a deadliny, omezení kontaktů s nepříjemnými lidmi, ale třeba i neotevírání zpravodajských webů. Některé stresory ale zlikvidovat nemůžeme – tady se musíme naučit být v klidu, nestresovat se.

Strategií může být spousta, od „uklidňujících“ rituálů až třeba po použití vůní. A taky se naučit neprožívat negativní emoce a nenervovat se.

Jíst pravidelně

Jako další dost důležitá věc se ukázalo pravidelné jedení. Je potřeba udržovat stabilní nižší hladinu cukru v krvi, abychom naše nadledvinky nedrancovali. Kromě toho se zbavíme zabijáckých hladů, nesnesitelných chutí, mdlob a nervozity.

Jíst dobře

Nadledvinkám velmi svědčí dobrá strava. To znamená čerstvé suroviny, ovoce a zelenina, dobré maso nebo jiné zdroje bílkovin a tuků. Pokud se vyhneme hotovým výrobkům, máme z půlky vyhráno. Nejhorší jsou cukry a rafinované škroby. V podstatě koncepty jako je paleo nebo low carb diet mají dobrý základ, protože se odklánějí od dnešního způsobu stravování a jdou více k našim kořenům a k tomu, na co jsou adrenálky stavěné. Naproti tomu třeba raw food už tak optimální není. Tělo totiž potřebuje hodně bílkovin i tuků a obzvlášť ovoce včetně sušeného umí tělo pořádně napumpovat cukry. U regenerace nadledvinek nám hodně pomůžou živočišné produkty, které dodají právě bílkoviny i tuk a některé další látky ve snadno vstřebatelné podobě. Vejce, kvalitní mléčné produkty a zdravé maso a ryby tu prostě pro většinu lidí mají své místo.

Vegetariáni, vegani a další se specifickou skladbou stravy jsou proto znevýhodněni a budou mít víc práce se sestavením ozdravného jídelníčku.

Snídaně i svačiny

Den musíme začít snídaní, nejpozději v 10 ji musíme mít za sebou. Měla by být vyvážená – obsahovat bílkoviny, zdravé tuky a trochu složených sacharidů. Po mé zkušenosti i trošičku těch rychlých (u mě rovná se obvykle med). Prodávané cereálie jsou jednou z nejhorších možných snídaní, to už je mnohem lepší vejce se slaninou. Dobrý jogurt nebo tvaroh můžeme doplnit třeba doma udělanou granolou a ořechy. Nebo vzít krajíček žitného chleba a kus kvalitní šunky nebo masa. K tomu sklenka nápoje bez kofeinu a máme to.

Díky snídani nebudou naše nadledvinky muset pumpovat glukozu do krve a navíc předejdeme slabosti kolem desáté jedenácté. A kvalita snídaně zaručí, že krevní cukr bude pěkně od rána na své optimální výši (spíš níži :)).

Dvě večeře

O večeřích kolují strašné mýty, podle některých specialistů bychom po šesté neměli nic vzít do pusy. Ani u zcela zdravých lidí to nemusí být šťastné doporučení. Pokud však potřebujete dát dohromady nadledvinky, může vám to přinést sakra krušné chvíle. A potopit všechny ostatní ozdravné snahy.

Večeře klidně mohou být dvě, ovšem zase musí být kvalitní. Spíše lehká a rozhodně taková, aby nám poskytla nějakou tu energii na večer. Pokud ji máme kolem té šesté, sedmé a jdeme spát v deset, s naprostým klidem si můžeme dát ještě druhou menší večeři později. To už stačí třeba krajíček celozrnného pečiva se sýrem. Naše tělo totiž potřebuje energii i ve spánku a takováhle večeře znamená optimální hladinu glukozy po dalších několik hodin. Ono je totiž dost těžké usnout s nízkou hladinou cukru v krvi. A probuzení kolem čtvrté kvůli nočnímu nedostatku cukru taky není nic moc. Nehledě na to, jak moc trýzníme naše nadledvinky, protože musí v noci hnát glukozu do žil.

Žádný kofein ani stimulanty

Nadledvinky dráždí kofein i alkohol. Živě si vzpomínám, když jsem šla do lékárny prosit o pomoc, co s nízkým tlakem. Doporučeno mi bylo jediné – štamprle. Každý takový panák by ale byl jedním z pomyslných hřebíčků do rakve mým nadledvinkám. Alkohol i kofein nadledvinky stimulují v činnosti. Na tom je ostatně postaven efekt ranní i odpolední kávy. My se sice na chvilku nakopneme, naše nadledvinky nám to ale později zúročí. Není náhoda, že se začíná na jedné kávě a končí na třech nebo pěti.

Ráno bez kofeinu může být pro spoustu lidí nepředstavitelná věc. Já si to ale vyzkoušela a konečně nemám ráno pocit, že skončím v bezvědomí. U mě to byla otázka několika dní díky celkovému ozdravnému programu, u jiného to bude třeba víc, ale vydrží se to překlepat.

Vyhnutí se cizím látkám

Cizí látky naše tělo dráždí a vyžadují určitou reakci, třeba právě v podobě kortizolu. A je ve finále jedno, jestli to je chemie v potravinách, toxiny produkované nežádoucími kvasinkami nebo třeba lak na nehty. Cokoliv z látek, které nejsou tělu vlastní, může tělo zatěžovat. Proto je dobré na nějakou dobu některé takové vlivy odstranit a nechat naše nadledvinky v klidu regenerovat.

Ono ostatně tento krok nás v mnoha případech ušetří i různých nežádoucích reakcí těla – typickou ukázkou jsou různé přecitlivělosti a alergie, které jsou právě se špatnými nadledvinkami mnohem častější.

Smích a štěstí léčí

Pozitivní emoce umí divy a rozhodně se musíme snažit zařadit je do našeho ozdravného plánu. Mají tolik účinků, třeba nám pomohou uvolnit se a zapomenout na starosti.

Celkově pozitivní přístup k životu a pocit štěstí se určitě vyplatí, bez ohledu na to, co chceme léčit. U problémů s nadledvinkami to není lehké, jsou pro ně naopak často typické černé myšlenky a pocit ztracenosti, takže je potřeba to řešit trošku na sílu. Ale jakmile začneme, roztočíme spirálu a bude to lepší a lepší a naše tělo to podpoří v ozdravném procesu.

Slunce, vzduch a pohyb

Důkladné popsání významu těchto třech věcí by bylo na spoustu let.

Při rekuperaci našich adrenálních funkcí musíme prostě myslet na to, že naše tělo potřebuje přiměřeně pohybu, aby dobře fungovalo a aby se spousta funkcí posilovala. U špatných adrenálek je lepší začínat opravdu zlehoučka, abychom jim naopak nedávali zabrat. Takže třeba si naplánovat na každý den nějaké to lehké cvičení nebo i vsadit na chůzi. Jsou tu dvě věci, které se vyplatí zmínit. Pohyb sám o sobě zvyšuje nároky na příjem soli – sůl tedy skutečně nesmíme zanedbávat. Zadruhé, pohyb zvyšuje kapacitu těla z hlediska schopnosti ukládat energii a uvolňovat ji v podobě glukozy. A jelikož adrenálky jsou hodně o glukoze, tohle nás zajímá.

Vzduch – čistý vzduch a pořádné dýchání. Naše buňky potřebují dostatek kyslíku a když ho nemají, má to vliv na jejich aktivitu i celý systém. Takže rada zní: snažte se dobře dýchat a pokud můžete, dopřejte si rostliny, které vám vyrobí nějaký ten bonusový kyslík :).

Slunce není hrozba, je to základní podmínka k přežití. Sluneční paprsky i světlo obecně nás ovlivňují v řadě ohledů a spouštějí tvorbu mnoha látek. Vitamín D je dokonalou ukázkou toho, že slunce potřebujeme k přežití. Tenhle vitamín je vlastně hormonem a s jeho nedostatkem souvisí ohromné množství chorob, nesprávnou činnost adrenálek nevyjímaje. Takže, dopřávejte si sluníčko. Stačí asi celkově 30 minut denně bez ochranného faktoru. Problémem může být zvýšená citlivost kůže při adrenální únavě, takže raději opatrně a klidně si to rozdělte. Rozhodně se ale snažte speciálně v zimě využít každou slunnou chvilku.

Shrňme si to pěkně….

Pokud jste se pročetli až sem, možná vás napadá jedna věc… Že tohle přeci není žádný extra léčebný protokol. Jsou to totiž všechno věci, které by nám měly být naprosto přirozené. Ano, je to tak. Jenže na to bohužel zapomínáme. Základní návod na obnovení činnosti nadledvinek je prostě dobře žít. Nezapomínejte na to, jde o vaše zdraví a o váš život :).

Příští článek bude o dalších tipech, které se sem nevešly, a přidám pár dalších zkušeností a taky nějaké to „nabití úst“ :)

Články ze série Adrenální únava

  1. Úvodní článek o adrenální únavě
  2. Adrenální únava – zaměřeno na kortisol – o příznacích
  3. Adrenální únava – základní návod, jak se jí zbavit – právě jste dočetli
  4. Převýchova skřivánků na sovy aneb kam se poděla pohádka o ranní svěžesti
  5. Pár dalších tipů, jak si u adrenální únavy nenabít ústa :)

Poznámka: Všechny výše uvedené informace byly čerpány z ohromného množství internetových anglicky psaných zdrojů během delší doby. Tento malý „projekt“ vznikl proto, protože jsem sama měla a do jisté míry stále ještě mám tyto problémy. To mě vedlo k ověřování si a zkoumání všeho, co s tímto tématem souvisí a co by pomohlo situaci zlepšit. Část obsahu těchto článků proto čerpá z mojí zkušenosti a doufám, že pomůže všem, kteří to potřebují.

Tento článek napsala
dify.cz
[jetpack-related-posts]

21 ks komentářů

  1. Ahoj, tak nějak 2-3 měsíce se potýkám se stresem, ted když už jsem relativně v klidu, mě někdy přepadají pocity úzkosti… nevím proč, prostě najednou.. zkoušela jsem scd dietu, ale to je průšvih, protože je převážně z monosychyridů a to prostě nedám…v noci pocení, buzení, příšernosti, klepání, mravenčení… děs. ted jím sna d jako diabetik, žádné monosachyridy, ale spíš když už tak složitější cukry a je to lepší… ale jakmile si dám banán tak konečná (hodně zralý). V krvi mám kortizol ranní hodnotu 600 a měla jsem před měsícem 690. nikdy před tím jsem neměla žádné stresy nebo něco podobného. vystresovala mě doktorka s tím, že mě brněla ruka a hned mě strašila s RS a jinými šílenostmi a 2 měsíce jsem byla v pernament.stresu… nakonec to je od páteře…a ted jak z toho ven??podle krve DHEAS je v norně 3,5 a kortizol 600 ted a to bylo po ránu zrovna , když jsem nespala a chytly mě ty stavy úzkosti ( večer jsem si dala totiž banán, nebo něco sladkýho.. to prostě nemůžu. Prosím co By jsi mi poradila ohledně jídla? Mohu ovesné vločky? Někdo straší, že obiloviny vůbec nejíst, no tak já nevím (prý kvůli plísním)… díky moc a přeji báječný den Petra

    1. Ahoj Petro, koukám, máš to „veselý“.. každopádně pro začátek potřebuješ vědět jednu věc – že všechno má důvod a nějaký řešení! :) kortizol i ostatní hormony jsou složitý a musíš se naučit „číst“ je sama, nenechávat to na testech. Třeba u těch ranních hodnot, může to bejt hodně kortizolu vytvořenýho v rámci normálního cyklu, ale taky to může bejt kortizol vytvořenej už večer předtim. První případ ok, druhej případ špatnej s možná dost krušnym dojezdem. Takže kontext je moc důležitej a taky kdy a jak se měří.
      Banán je zajímavá věc, jednu dobu jsem ho taky nemohla jíst, pže mi z něj bylo dost divně. Vlastně moc nevim proč, možná kvůli draslíku.
      Celkově co potřebuješ, je potřeba začít vnímat reakci těla na příjem různých živin a speciálně na cukry. Třeba večer a noc jsou hodně poučný :) V noci může hodně problémů pramenit z poklesu cukru a vzestupu kortizolu i adrenalinu. Tělu pomůžeš tím, že si dáš chvíli před spaním nějaký jídlo – trošku složených sacharidů a hlavně aby tam byly bílkoviny i tuky. Chce to zkoušet. Já jsem úplně nejlíp spala po strašně mastný tortille :)
      Obecně všechno jídlo chce mixovat ze všech živin, nezapomenout hlavně na tuky.. Obiloviny jsou problém i nejsou, chce to jíst různý druhy, co nejmíň pšenice. Vločky po ránu třeba jsou problém hlavně pro ty, který maj něco s trávením, což je dost často. Plísně můžou být teoreticky kdekoliv. Takže ty vločky otestuj, pokud se budeš cítit fajn, tak není důvod si je někdy nedat.
      Jinak si taky myslim, že maličko monosacharidů to chce. Je to pro nás nástroj, jak udržovat hladinu cukru, aby nespadnul.
      Těžký je to, že stres vyvolává produkci kortizolu. A produkce kortizolu z jinýho důvodu vyvolává pocit vystresování. A úzkost, naštvanost, strašně moc věcí.
      Pomalu se chystám na další článek k tématu, některý věci už se mi vyřešily a u jiných už mám další zkušenosti ohledně jejich fungování. Ale pokud bych měla shrnout to, co pravděpodobně nejvíc pomohlo, tak to je: min 6x denně jídlo s dostatkem tuků a pravidelně trošku glukozy (nebo sacharozy nebo jinýho cukru obsahujícího glukozu), snažit se pravidelně spát a pak beru rybí tuk v kapslích a na prášek mixovaný vaječný skořápky. A snažit se nestresovat :)
      No, ta moje odpověď je asi pěkně zmatená, každopádně tu nejlepší odpověď máš sama v sobě, jen ji objevit :)
      jo jinak ještě ohledně RS.. je to jen nálepka pro chování těla (=oficiálně tomu říkají autoimunitní nemoci, další nálepka) a to hodně souvisí s tématem adrenálních funkcí, mimo jiný. všechny tyhle nemoci maj jedno společný – není to ani tak nemoc, ale spíš následek jinýho, většinou zanedbanýho problému. Problému, kterej musíme objevit a vyřešit.

  2. Dobrý den, děkuji za podnětný článek! Adrenální únavu mi „diagnostikoval“ jeden známý, který se s ní taky potýkal, takže tu pro mě nejsou zas tak nové informace. Řada příznaků opravdu sedí, mám bronzovou barvu kůže (jako jedna přispěvatelka tady), mám věčně oteklé nohy, slabou kůži, trpím strašlivou únavou a hladem asi tak půl hodiny po každém jídle. Čím se tohle vlastně děje?

    Ráda bych si taky ujasnila jednu věc. Snažím se přejít na low carb, protože v mém případě je cukr opravdu závislost neskutečná a domnívám se, že na LC by tyhle chutě mohly přestat. Ve Vašich článcích jsem se ale dočetla, že díky nízkému kortizolu tělo není schopné „brát“ si glukózu z jater, pokud mám tedy oslabené nadledvinky, je do sebe tedy nutné stabilně pumpovat sacharidy? Normálně jsem hrozně zpomalená, unavená a nevýkonná, jakmile do sebe narvu obyčejný cukr (med nebo i hodně složitých sacharidů nepomáhá), tak se „rozjedu“. Připadá mi ale, že takový stav není trvale udržitelný, nerada bych skončila s cukrovkou (máme ji v rodině). Není tedy obecně nízký příjem sacharidů při uzdravování z adrenální únavy kontraproduktivní, nebo může po delší době zabrat?

    Předem moc děkuji…

    1. Dobrý den/ahoj :) Andreo,
      „adrenální záležitosti“ jsou bohužel dost komplexní. Co se týče příjmu cukru, tak podle mě je řešením pravidelný nížší příjem. Mně se stabilita v tomhle vyplatila. Nejvíc problémů se mi rozjelo právě při low carb stravování, únava po jídle a věčný hlad ze mě opadly, ale vyskákalo spousta jiných problémů v dost špatný formě. Myslim, že spíš než o pumpování by to mělo být o pravidelnym lehkym doplňování. Pravidelnost, poslouchání vlastního těla a správný mix – trošku jednoduchých cukrů, nějaký složený karboše a k tomu hlavně tuky a bílkoviny. Myslim, že dost práce u mě právě udělaly tuky, jsou hodně prospěšný pro tělo, jsou taky zdrojem energie a kombinace sacharidů s tukem znamená pomalejší uvolňování cukrů. To, co se nesmí stát, jsou velký propady u hladiny cukru.
      Asi klíčem ke všemu je zkoušet (to jídlo) a vnímat, co to dělá. A hodně pozor na stres. Chce to pracovat s náladou, vylepšovat ji :). Tělo si to pak začne upravovat k lepšímu a léčit se. Problémy tohohle typu k cukrovce často vedou, ale dá se to řešit a vyřešit. Důležitý je o tom vědět a to řešení hledat :).
      Takže když to nějak shrnu, sacharidy stabilně a ve spíš menším množství a ve správnym složení. K tomu tuky a další živiny. A pravděpodobně jíst trochu i na noc (já musela). Chce to zkoušet. (mně se třeba jednu dobu chtělo brečet, když jsem měla hladinu moc nízkou :)).
      Přeju hodně síly při objevování cesty, jak z toho ven! :)

  3. Díky moc za odpověď. Na dostatečné kvantum bílkovin a tuků jsem najela, denně kuřecí nebo rybí maso, spousta vajec a zeleniny. A to jsem byla přes 10 let vegetariánka :-)
    Mám jen trochu problém s těmi sacharidy. Zřejmě trpím i značnou dysbiózou v tenkém i tlustém střevu, takže po pohance nebo luštěninách začnu být vyloženě společensky nepřijatelná, dost mě i bolí břicho. I z toho důvodu jsem chtěla najet na LC. Mohlo by být řešením zařazení malého množství ovoce – třeba 1 jablko zároveň s vaječným nebo masitým jídlem a tuky (tzn. nikdy ne samostatně)? Případně mě napadla i škrobovitá zelenina, ta má taky sacharidů dost.
    Jinak mě vždycky pravidelně po jídle přepadnou dost nepříjemné úzkosti, nevím, zda to souvisí s nadledvinkami nebo střevem, pokud by to byla střeva, tak by to právě mohla vyřešit LC… no uvidíme, musím holt experimentovat. Klíčem je asi opravdu naučit se poslouchat svoje tělo.

    1. Já měla spoustu střevních problémů, ono to bohužel všechno souvisí se vším. Vytáhnul mě z toho nejspíš kefír – domácí. Pomohl mi víckrát, myslim že 3-4 krát. Chce to věci zkoušet. U ovoce je lepší spíš míň. Teoreticky ale to jablko + něco živočišnýho by mohlo fungovat. Ono je tak někdy problematický to, že jak je trávení rozhozený, tak ty komplexnější sacharidy nemusej bejt tolik využitelný. Ale zas je to o zkoušení no. Já třeba cukr/med potřebovala. Myslim si, že LC diet by měla bejt spíš cílem než cestou. Ty úzkosti po jídle budou souviset s hormonama, který se následně vylučujou, a hladinou cukru. A na ty střeva je to taky navázaný. Bohužel to je jeden systém a všechno se vzájemně ovlivňuje.
      Taky je hodně dobrej rybí tuk, má dost komplexní účinky.
      To poslouchání těla je zásadní a asi je jedinym způsobem, jak se naučit o sebe starat :).

  4. Dobrý den Pavlo, napíšu sem pár poznatků, třeba to někomu pomůže. Na střeva mi trochu pomohly kostní vývary 1-2 do týdne, nadýmání po obilninových kaších a luštěninách ustoupilo (zaplaťpánbůh). Na ovoce vůbec nejedu, nemám po něm energii, nezasytí mě ani v kombinaci s bílkovinou, takže tudy cesta nevede. Bez sacharidů ale bohužel nedokážu vůbec fungovat, půjčila jsem si glukometr a pokud je vůbec nejím, tak cukr během dne klesne třeba i na 3,1 mmol/l (poznám to i bez měření, protože se mi klepou ruce a mám pocit, že nedožiju další minuty). Jím tedy většinou jídla složená z bílkovin, komplexních sacharidů a tuku, ale příliv energie přijde jen po větším množství cukru (ani med nefunguje), pokud si jej nedám, tak mě jídlo spíš totálně odbourá. Dlouhodobě mi to ale přijde jako cesta do pekel… Kolik cukru stačilo Vám? A jedla jste jej po jídle, aby nezpůsoboval až příliš velké výkyvy energie? Moc a moc děkuji… a přeji krásné letní dny.

    1. Dobrý den/ahoj Andreo, moc díky za komentář! Já si nikdy cukr neměřila, ale taky jsem moc dobře poznala krizi.. ke klepání jsem mívala buď vyloženě fyzicky špatně a nebo naopak psychicky, někdy jsem měla pomalu chuť někoho zabít nebo fakt něco rozmlátit nebo se naopak někam schovat…plus jsem teda řešila tu kůži, kdy se mi okamžitě vysypaly puchýřky na obličeji a začaly pouštět tekutinu (jinde jsem to měla stabilně). Já vlastně na tu souvislost s cukry přišla náhodou, ta mě potvrdila, kudy se vydat při hledání příčiny. Takže jsem začala celkově jíst víc sacharidů (před tim jsem měla prakticky low carb), ne příliš, ale řekněme ke každýmu jídlu jsem trošku přidala, nejmíň jsem přidávala k večeři, ale tu jsem zavedla dvoufázovou. Chystala jsem se vlastně napsat další článek, protože už je to dlouho a většinu věcí už mam vyřešenou, i když ne dokonale (stačí den skoro nejíst a už můžu cítit následky). Každopádně vim, že bez přidání cukrů bych se z toho nedostala, taky sem si myslela, že je to blbá cesta, ale je to asi o tom najít tu správnou míru. Jíst tolik cukrů a takovym způsobem, abysme mohli bez problému fungovat a nezatěžovali tělo, to se mezi tim může uzdravovat. A až se vyhrabeme z toho nejhoršího, tak pak zkoušet úpravy.. Jinak k tý energii, já nikdy neměla pocit energie, výhrou pro mě bylo, když mi nebylo nějak zle :) Taky přeju krásný letní dny a zdraví! :)

      1. Moc a moc díky za podporu a za všechny články vůbec!

        Někoho zabít nebo něco rozmlátit :-) Tak to zatraceně dobře znám, jako by do člověka někdo nalil koktejl agrese, netrpělivosti a vzteku – jenom vždycky žasnu, kde se ve mně tyhle pocity berou… V kombinaci s šestiletým živým dítkem v domácnosti je to docela vražda (ale zatím všichni žijeme :-) Ten článek určitě napište, poměrně dost věcí se dá sice nastudovat v angličtině, ale ne každý si to dokáže dobře přeložit. Já se smiřuju s tím, že u mě to bez toho cukru nepůjde, když jej vynechám, tak mám pocit, že nedožiju večera, odpoledne už skoro nemůžu chodit. Dříve jsem si myslela, že to je candida nebo prostě jenom cukrová závislost, ale chuťově mi sladké vůbec nechybí, naopak si i po troše cukru přijdu přeslazená, ale potřebuji jej kvůli energii. Zjistila jsem, že pár lidí na GAPS dietě řeší nízký krevní cukr kombinací medu a másla, kterou jí po lžičce cca každých 30 minut, tak se to chystám vyzkoušet – i když mám moc ráda obilninové kaše, asi mě jejich trávení dost zatěžuje. Ty kožní projevy jsou zajímavé, puchýřky neznám, ale kůži mám tenoučkou a šíleně se olupuju. Každopádně je bezvadné číst, že jste se z toho dostala a daří se Vám (skoro úplně) dobře :-)

        1. no tyhle hormony dokážou do člověka nalít ohromnou spoustu strašných věcí :-D zní to sice hrozně, ale je to prostě tak.. a pak ho v tom dál ještě trošku dusí… ale jo, je cesta ven!
          ono v podstatě jsme závislí na cukru, musíme mít svoji hladinku… a myslim si, že na „určitých místech“ to moc dobře vědí, kdo jede na sacharidech, je závislák a prostě bude konzumovat a bude y ty věci si koupí.
          ten med s máslem zní zajímavě, docela by to i dávalo smysl, já jsem přesvědčená, že tuky u mě udělaly velký kus práce. takže určitě zkuste, třeba to fakt bude fungovat… jinak ty kaše, ze začátku jsem měla hodně problémy s vločkama, vyřešil to domácí kefír, vyřešil veškerý trávicí problémy
          a nebojte, řešení je, určitě! jako já vim, někdy je fakt krušno, ale jde o to chtít z toho ven a věřit! :) pak se ta cesta fakt najde… já osobně beru tohle jako velikou zkušenost, která mě ušetří spousty problémů v budoucnu. minimálně cukrovka mě fakt určitě nedostane a vlastně na cukrovku je navázaná strašná spousta věcí, všechny ty problémy jsou z jednoho pytle

  5. Dobrý den Pavlo, děkuji za vaše články o adrenální únavě. Jsou fakt skvělé a daly mě naději na to, že se z toho zase dostanu ;-) Řeším jednu věc spojenou s adrenalní únavou a chtěla jsem se Vas zeptat, zda byste nebyla ochotna se mnou chvilku mluvit, třeba jste na to při svém studiu narazila a mě se to nedaří najít.

  6. Ahoj,
    Je to dobrý článek a vesměs všechny vaše o nadledvinkách, ale taky si hodně protiřečí, neboli dost věcí jde proti sobě. Vůbec totiž netuším jak mám usnout v 10 když nespím úplně celou noc a usnu až kolem 7 hodiny, ranní a to ještě musím spolknout l-tryptofan abych ušla aspoň na ty dvě tři hoďky, jak mám potom vstávat v 9 abych už v 10 byla po snídani nemám ani páru. To jako teda nebudu vůbec spát?? Nehledě na to, že s takovými zažívacími problémy co mám nemůžu skoro nic jíst, a to píšete že mám jíst pravidelně aspoň 5-6x denně…neumím si představit, že bych na ten žaludek měla vypít skleničku vody se solí nebo vůbec lžičku. Těžko do sebe dostanu i obyčejnou vodu. A přes nechutenství nemám chuť a hlad třebas i celý den a nutit se tak se asi pozvracim :( takže některé věci mi dohromady moc nejdou. Plus ty výkyvy nálad a hormonální nerovnováha dela to, že se kolikrát vystresuju aniž bych chtela. Už jen to že nemůžu usnout je tak hrozně moc sstresujici. Je to nezastavitelný koloběh protože vše na sebe navazuje a vše souvisí se vším. I když se snazim a chci to dodržovat, tak to dost často vůbec nejde. Staci jedna zdánlivá maličkost a vše je v cudu. Když nechodím do práce tak ok, ale kdybych měla chodit do práce tak si to vůbec neumím představit. Tohle přeci není zivot, muset si vše hlídat a kontrolovat a být vystresovaný když do postele neulehnu přesně v 10 protože moje nadledvinky to nezvládají. Je i na tohle nějaká rada? Jak mít nadledvinky tak vpohode aby vydrželi
    I to co vydrží u zdravého jedince. Děkuji

    1. Ahoj Dominiko, moc mě mrzí, že tímhle procházíš. Bohužel u tohohle typu problémů jde hodně věcí „proti sobě“, jedno znemožňuje druhý a je to jako začarovanej kruh. Ale věř, že cestu ven najdeš. Věřit a bojovat je jedna z nejdůležitějších věcí.
      Je potřeba najít bod, ve kterym můžeš začít… ať je to srovnávání trávení – na to je mimochodem výbornej domácí kefír, nebo meditace…
      Tenhle stav se mi ve slabym vydání vrátil teď nedávno, než jsem končila v práci. Povrdila se mi jedna věc. Psychika je neskutečně mocná a dokáže nás neuvěřitelně potopit. Ale taky vytáhnout. Je to težký, ale je potřeba se snažit vědomně si přeprogramovat hlavu. Zkusit si sám „vymejt mozek“. Hodit se do pohody a podporovat svůj pocit štěstí. Je spousta knížek, kde se řeší právě to, jak náš mozek funguje a že my sami ho můžeme zmanipulovat. Plus třeba meditaci moc lidí chválí. Podle mě je základem právě práce s psychikou, protože právě ta má velikej vliv na produkci hormonů.
      Vzpomeneš si třeba, kdy ti to začalo? Jaký chvíle jsou lepší a který horší? Jestli má nějaký vliv jídlo, jak na tebe působí fyzická námaha? Umíš vnímat, co ti stav zhoršuje? Jak vypadá tvůj den?
      Určitě najdeš způsob, jak z toho ven a jak to vrátíš do normálu. Já poradím, jak budu moct, ale bohužel tělo je tak komplikovaný, že si každej musí ty odpovědi najít uvnitř.

      1. Dekuju,
        zapasim s tim uz 8 mesicu, vpodstate jsem lecena na psychiatrii, leky ovsem neberu, protoze kdybych je brala tak uz tady davno nejsem. Spustilo se mi to prave uz pred par lety bych rekla, ale ted to vygradovalo. Predtim to zaclo depresi kterou jsem lecila antidepresivy ktere jsem ze dne na den vysadila a to zacalo peklo…Sny o tom ze pokud nezacnu resit svoje nadledvinky, tak skoncim, mam hodne predvidacich snu…Jsem hodne citliva takze dokazu presne i rict co se ted v tu a tamtu chvili v mem tele odehrava i presto ze mu tolik z hlediska biologie nerozumim, ale vzdy to citim v hlave, a ted mi hrozne rychle klesnul kortizol, ted se zase rychle zvysil atd…cvicim dene jogu, snazim se chodit ven, snazim se chodit spat vcas, beru prirodni doplnky stravy, jim zdrave a pokud mohu tak pravidelne. Od svych 15ti let se zajimam o duchovno, esoteriku a psychosomatiku takze mam techto knizek doma nepreberne mnozsti, vsechno precteno, pochopeno a driv jsem tim i zila aniz bych se o to musela snazit, ted se snazim a cim vic se snazim mi prijde tim horsi to je. Nucene pozitivni mysleni mi depresi vzdy jedine prohloubilo, kdyz na me prijdou takove nevyrovnane stavy tak se o vsem snazim mluvit, dostat ty pocity a emoce ze sebe ven…nebo se z nich vypisu, nebo si nakreslim automatickou kresbu. Uz netusim co vic delat, ale prala bych si proste mit plnohodnotny zivot :)

        1. Uf, koukám, že to máš teda pěkně komplikovaný :/. Musí tam bejt ale něco, co ti pořád uniká. Já osobně jsem vzala tu mou zkušenost jako ohromnou lekci, ale musim přiznat, že jsem to měla asi jednodušší. Taky mě vždycky zajímalo spousta věcí o psychice, energiích a silách, ale nedokázala jsem podle toho fungovat. A abych se přiznala, zrovna posledních pár měsíců se snažim hodně zapracovat na sobě po týhle stránce. Protože teorie je pěkná, ale já ji nezvládám v praxi. A přicházim na to, kolik různejch bloků mam. Třeba je u tebe taky něco, co pořád blokuje uzdravení. Nebo nějaká blbina, která po fyzický stránce proces uzdravení podkopává. Mně třeba strašně pomohlo i jen to, že jsem si rozkládala příjem cukru a jedla trochu jídla večer před spaním. To jídlo je strašně důležitý. Když bych teď pár dní nejedla, tak se mi zas některý věci rozjedou, to vim. Takže určitě zkus vychytat to jídlo, najít si věci, který budeš moct polknout a rozdělit si to na porcičky. Mně taky ohromně pomoh med. Trošku na lžičku a třeba nechat rozpustit v puse. Med by se měl dostat do krve i přímo z pusy. Každopádně pravidelný malý množství cukru jsou podle mě zásadní, dokud jsem na to nepřistoupila, byla jsem v pytli. Prostě zkoušet a zkoušet, určitě přijdeš na to, kde je zakopanej pes

  7. Dekuju,
    S tim jidlem mas pravdu, take to tak mam. Pul roku jsem nemohla snist vubec nic, bylo mi spatne ze vseho a po vsem, ted uz je to lepsi, nepozoruji, ze by mi nejake urcite jidlo primo neco vyvolavalo, krome kafe a alkoholu, to bych zkolabovala hned, teda spis po tom kafi, spatne to je kdyz nemam dostatek spanku a kdyz nejdu ven nebo si nezacvicim jogu. Bez jidla pred spanim ani nemohu usnout :D vzdy sem nechapala jak nekdo jde spat s prazdnym zaludkem uz kdyz jsem byla mala… Mozna chci proste jen vsechno hned i ty vysledky. Ale moje sny me vydesily uz dopredu asi na dostatecnou dobu…Taky si myslim, ze mi neco unika, ale chodila jsem i k psycholozce rok, to mi vubec v nicem nepomohlo. Nevyhovoval mi pristup, nejlip mi je kdyz se z toho vykecam a vybrecim pritelovi, s nim dokazeme prijit na spoustu veci…Prave v tomhle obdobi kdy mam ty nadledvinky spatne mi i prijde ze se nejvic spousti nejake ty moje bloky, jak jsem psala, bud se z toho vypisu nebo cokoliv, takze bloky jsou prave ted v reseni. Myslim, ze bez problemovych nadledvinek by se ani ty bloky uplne tak nezpustily, takze urcite nepopiram ze je to k necemu dobre, ale kdyz se dvakrat za mesic spusti nejaky dalsi novy blok o kterem jsem nevedela, je to docela sila, to zase nejim, nespim, jen brecim, ale vim ze to potrebuju, aby to mohlo uplne odejit, nekdy se sama v sobe vrtam az moc mi prijde…snad to tedy nadledvinky zvladnou. Jsou tak male, ale tak moc uzitecne, ze by jeden clovek neveril…A nechapu, ze se to nejak vic neresi nebo nerozebira ani u doktora! :/ Knizky jsou skvele kdyz s nimi clovek souzni a kdyz to co autor popisuje citi stejne, ale prokletim se stavaji presne v tu chvili kdy nase realita je uplne jina nez to co popisuje autor v knihach. Kdyz jsem byla stastna tak jsem byla presvedcena, ze clovek si muze za vsem sam a ze kazda deprese a psychicka nemoc je jen o jeho vuli a o jeho nastaveni mysli. Co jsem si prosla skutecnou depresi, tak jsem prisla na to, jak naivni, blahove a detinske presvedceni jsem do te doby zila, protoze az teprve v depresi jsem zjistila, jak to vsechno co jsem si nacetla a naucila se je mi uplne k prdu :D Nefungovalo na me zadne pozitivni mysleni, afirmace, meditace, cviceni, sebelaska, nic, kdyz to v tu dobu necitite, nelze se do toho nutit. Takze tohle je moje poznani v tezkych stavech za ktere jsemfakt vdecna. Nikdy proste neni nic tak jednoznacne.

    1. všechno zlý je k něčemu dobrý a tyhle špatný fáze nás buď semelou, nebo tomu nejhoršímu unikneme a semele nás to pozdějc a nebo se z toho vyhrabeme jako moudřejší bytosti :). Záleží to hlavně na nás. Ono je těžký nechtít výsledky hned, člověk vzpomíná, jaký to bylo, když to bylo normální. A má strach, že když to teď nejde vrátit, tak už to nepůjde vrátit nikdy. Ale já myslim, že už jsi blízko. Máš toho hodně za sebou a třeba je potřeba to jen všechno zpracovat. A hlavně taky vědět, že to, jak přemejšlíš v těžkejch chvílích, nejseš ty. Člověk je prostě jak na drogách a přejde to. Řešení už je určitě blízko, bojuj a zas bude všechny dobrý… Evidentně to vyřešit chceš, takže to zvládneš :)