Monosacharidy jsou velmi důležité, jednak jsou základem všech existujících sacharidů, také jsou ale zdrojem energie. A zase abychom to neměli tak jednoduché, sacharidy nejsou palivem jen pro nás, ale i pro spoustu nezvaných přátel.
Co jsou monosacharidy?
Monosacharidy neboli jednoduché cukry jsou základní stavební jednotkou pro všechny známé sacharidy. Mezi jejich charakteristické vlastnosti patří bezbarvost, rozpustnost ve vodě a uskupení v krystalcích. Některé monosacharidy mají sladkou chuť, ale rozhodně ne všechny.
Druhy jednoduchých cukrů
Jednoduchých cukrů je pořádná spousta, i když my se běžně setkáváme jen s několika z nich. Všechny monosacharidy dělíme na aldózy a ketózy – to podle toho, kde mají tzv. karbonylovou skupinu (vodík navázaný na uhlík dvojnou vazbou).
Nejznámějšími aldózami jsou glukóza, galaktóza. Z ketóz stojí za pozornost hlavně fruktóza.
Glykemický index neboli magická zkratka GI
Glykemický index je ukazatel, který je důležitý pro všechny, bez ohledu na váhu či neduhy. K tomu se nám přímo váže pojem glykémie neboli krevní cukr, resp. jeho koncentrace v krvi.
Glykemický index nám říká, jak se zvedne hladina krevního cukru po požití dané potraviny, a to ve srovnání s glukózou. Tento index vyjadřuje jak rychle, ale taky jak dlouho se bude cukr do krve uvolňovat. Maximální hodnota může být 100 – tu má čistá glukóza a s glukózou se porovnávají i všechny ostatní látky, ze kterých tělo jednoduché cukry získá. Výslednou hodnotu ovlivňuje řada faktorů, pro nás je asi nejdůležitější struktura sacharidu a jeho navázání na další látky. Také existence rozpustné vlákniny příznivě ovlivňuje hladinu cukru v krvi tím, že vytváří jakýsi gel, který zpomaluje vstřebávání a snižuje tak GI.
Výkyvy hladiny cukru v krvi způsobují například návaly hladu a chuti po sladkém.
Riziko vysokého krevního cukru
Glukóza je tím, co známe jako krevní cukr. Stálá vysoká hladina krevního cukru je velmi riziková a může způsobit řadu chorob. Vlastně je to také jedna z příčin tzv. civilizačních chorob.
Vyšší hladina cukru v krvi signalizuje slinivce, aby dodala do krve inzulín. Inzulín má mnoho funkcí – reguluje pocit hladu a hlavně pak tělu říká, jak s cukrem v krvi naložit. U nadbytku cukru může přikázat jeho spálení nebo i uložení. Ano, uložení v podobě tukových zásob.
Jednoduché cukry jako palivo
Jak už bylo uvedeno, jednoduché cukry přímo slouží jako palivo. Jsou štěpeny a následně oxidovány a tak vzniká energie. Energii získanou z cukrů potřebuje zejména náš mozek.
Cukry neslouží ale jenom našim vlastním buňkám. Jsou totiž zásadní „potravou“ i pro mnohé mikroby. Typickým příkladem jsou třeba kvasinky nebo stafylokokové. Nadbytek cukru tedy pro ně vytvoří příhodné podmínky a podpoří jejich množení.
Dalším typem buněk, které jsou na cukrech závislé, jsou buňky rakoviny. Ty totiž žijí prakticky jen z cukrů, jiné látky běžně metabolizovat neumí. I toto je ohromný důvod k tomu, abychom s cukry nakládali rozumně.
Jíst, nebo nejíst jednoduché cukry?
Čistá glukóza je zdrojem rychlé energie. Po takovém „nášupu“ ale následuje nepříjemný pokles, který může mít za následek nejen hlad a neodolatelnou chuť na sladké, ale i pokles výkonnosti a zhoršení koncentrace. Proto je mnohem lepší dávat přednost potravinám s nízkým glykemickým indexem – naše hladina krevního cukru bude stále nízká, stabilní a naše tělo bude v pohodě. Takže ano složeným sacharidům, ne glukóze jako takové ( a všem těm výrobkům s glukózovým sirupem a pod.)
Fruktóza má překvapivě nízký glykemický index, zato však její vliv na inzulín je mnohem nižší, a tak se později vytváří pocit sytosti. Výsledkem může být zbytečně vysoký příjem cukru.
