Nelíbí se mi jejich dlouhé seznamy na obyčejném chlebu, jejich složité chemické názvy na potravinách pro děti, ani jedovatá barva, kterou dají některým „lahůdkám“. Už jsem si myslela, že jsem jejich přítomnost u nás doma vymýtila. Až do té doby, než jsem se chystala vylepšit mléko na domácí jogurt smetanou. Smetana mléko vylepšila – o nepěkné kusy čehosi, co se po všem lepilo. A já si přečetla složení „čisté“ smetany.
Éčka jsou všude
Nikdy bych nevěřila, že i tak základní věci, jako je sladká smetana, budu muset podrobit zkoumání. Různé smetanové mixy přehlížím, ale čistá smetana byla na mém „ok“ seznamu. Tedy z hlediska původu a míry zpracování/zkažení chemií. Jenže smetanou zničený jogurt mě naučil. Nedokážu si představit žádnou omluvu pro „obohacení“ smetany o škroby a další aditiva.
Další pozoruhodné složení jsem viděla na obyčejných cornflakes. Pro ně jsou jedinou surovinou kukuřice, slad, možná trošku cukru a soli a voda. Ovšem u těch, kterí jsem si málem koupila, byly suroviny na mnoho řádků. A řada položek dvouslovných, jako vystřižených z učebnic chemie.
Tyto dva příklady mě vrátily do roku 2013 během jediného dne. Ukázaly mi dostatečně názorně, že opravdu všechno je třeba pročítat a že výrobci hranice nemají.
A teď o éčkách
Takzvaná „éčka“ jsou ingredience, které netvoří potravinu jako takovou, pouze ji modifikují. Dávají jí vlastnost, kterou si pro ni výrobce naplánoval. Typicky je to třeba barva, vůně, lesklost, ale také trvanlivost, požadovaná struktura a jistě v některých případech i objem. Nemají obvykle výživový ani jiný významný přínos pro konzumenta.
Tato aditiva mají vždy název a zkrácené označení začínající právě písmenem E. Poměrně rozšířená je domněnka, že E pochází od slova emulgátor. Ve skutečnosti však vzniklo ze slova Evropa – tento systém aditiv je totiž zaveden v EU a Švýcarku. Evropská unie na něj dohlíží, a to i z hlediska zdravotních dopadů.
Proč éčka nejíst
Potravinových aditiv je opravdu pěkná spousta a vyznat se v nich není lehké. Ještě více to komplikuje fakt, že často nacházíme osamoceně zkratky, jindy názvy, chemické názvy téže látky se liší, mixují se zkratky s plnými názvy atd atd. Některá éčka dokonce vypadají, že hrají v náš prospěch – třeba taková kyselina askorbová nebo kurkumin. Vždyť to jsou látky, které do zdravé stravy dokonce patří. Nebo ne?
Éčka jsou látky buď přírodního nebo chemického původu. Oba typy mají však jedno společné – jsou to látky separované, jsou v takovém stavu, ve kterém se v přírodě často nevyskytnou. A to je ten problém. Všechna kvalitní strava je bohatým mixem všech možných látek. Každá z nich má svoji roli a všechny společně fungují jako jeden celek. Pokud si vybereme jen některou z nich, možná ji naše tělo vůbec nevstřebá. A nebo taky možná bude pro nás toxická. Zkuste si dát pořádný doušek 100% lihu. Je to jiné než letní červené vínko známé svými tolik prospěšnými antioxidanty.
Co na éčka říká naše tělo
Lidský organismus je jako perfektně vyladěný stroj. Ale jen pokud mu dáme palivo, pro které byl stavěný. Člověk byl součástí přírody a proto se i jeho tělo vyvinulo s souladu s ní – naučilo se využít přírodní zdroje energie a živin, bylo to ostatně součástí evoluce. Co se tedy stane, pokud mu dnes nasypeme do snídaňové mističky něco, co se ničemu, co zná, nepodobá? Když mu dáte místo žloutku syntetické barvivo a místo smetany v jogurtu upravovaný škrob? Co zkusit jednou místo benzínu jet třeba na vodu ovoněnou přírodně identickým aroma a vylepšenou tím správným barvivem?
Éčka a bezpečnost
Výrobci, stát i Evropská unie éčka hájí. Vždyť se neprokázal negativní vliv na lidské zdraví.
Celé téma výzkumů je jednou velkou neznámou. Výzkumy dělají obvykle ti, které zkoumaná látka má živit. Nebo aspoň ti samí posílají peníze někomu jinému, aby zkoumal za ně. V obou případech ale platí i rozhoduje jeden a ten samý.
Dnešní moderní potravinářský průmysl funguje jen pár let. Lidé jen pár let konzumují jeho produkty. Nikdo tedy neví, jak tělo vypadá za 20, 30 nebo 50 let požívání éček. A už vůbec nikdo neví, jaké následky to zanechá na někom, kdo už od prenatálního období byl vystaven působení aditiv. O dlouhodobém efektu na lidské zdraví si nikdo jistý být nemůže.
Choroby moderního světa jsou často velkou záhadou pro samotné lékaře. Teorie o jejích příčinách i řešení se nahrazují jedna druhou a často bez výsledku. U jiných, třeba u řady autoimunitních onemocnění, ani pořádné vysvětlení a ani léčbu nemají. Faktem pouze je, že tyto choroby jsou typické pro oblasti konzumující průmyslově vyráběné jídlo. U mnohých z takových nemocí se časem přijde na to, že se stav horší nebo lepší v závislosti na skladbě stravy. A samozřejmě, prokázaná souvislost mezi nemocemi a stravou plnou éčky není. Kdo by ji taky prokazoval?
V mnoha případech éčka nahrazují skutečnou surovinu s výživou hodnotou. Lidé tedy přijímají méně potraviny a více náhražek. Také si třeba raději dají umělou citronovou limonádu místo čerstvé citronády z citronů a medu.
Je z toho cesta ven?
Je, ale není snadná. My všichni bychom si měli dávat pozor, co strkáme do nákupního košíku a hlavně co naservírujeme nám i našim blízkým. Stojí to více energie, ale je to investice do našeho zdraví. Až se každý z nás naučí se o sebe starat a přehlížet éčky nadupané výrobky, byť by byly v lákavé slevě, výrobcům nezbyde nic jiného, než začít opět vyrábět jídlo. Aspoň v to doufám.
