10 esenciálních (ne)pravd o esenciálních olejích

Základní důležitá fakta o esenciálních olejích

Je zajímavé, že i přesto, že se o esenciálních olejích hodně mluví a jejich využívání mezi lidmi roste, stále se ještě běžně šíří všelijaké polopravdy a mylné domněnky. Sepsala jsem 10 z nich a budu se je snažit uvést na pravou míru. Inspirací mi k tomu byly všelijaké články, diskuse a videa, kterých jsem v poslední době viděla požehnaně :).

Esenciální olej je není mastný

Esenciální oleje sice mají ve svém názvu slovo olej, ale ve skutečnosti esenciální olej není olejem. Pokud však přijde do styku s vodou (nebo látkou na bázi vody), jako olej se chovánemísí se vodou, ve většině případů na ní plave.

Pokud nám éterický olej někde udělá flek, ten flek se vypaří. Nezůstane po něm mastnota ani cokoliv jiného. Díky tomuto faktu někdy můžeme odhalit nekvalitní produkt. Čistý éterický olej se kompletně vypaří a nic po něm nezůstane. Otázkou pouze je, jak rychle. Pokud však i po delší době flek drží na svém místě, znamená to, že náš olej není čistý, ale nejspíše je ředěný, třeba nějakým olejem.

Výjimkou jsou jen některé těžké esenciální oleje, které se mohou za určitých z části příliš „usídlit“ v podkladu, po nich skvrnka zůstat může, ale určitě nebude mastná. Potom absolue a další typy extraktů obsahují i další látky, které už nejsou tak těkavé a skvrnu vytvořit můžou taky.

Na ceně (ne)záleží

Asi jedno z nejkomplikovanějších témat je otázka ceny. Nejde dát jednoznačnou radu, spíš poukázat na řadu faktorů, které pak můžeme vzít v potaz, pokud potřebujeme.

V prvé řadě myslíme na to, z jaké rostliny esence je a jak cenná je. A pak taky je třeba vzít v potaz, že esence jsou obchodním artiklem, a ti, kdo je vyrábí a prodávají, nejsou charitou. Všichni se z toho musí uživit a zaplatit všechny náklady – balení, dopravu… Je opravdu těžké zde dávat konkrétní čísla, ale lahvička za padesát je k zamyšlení.

Takže každý éterický olej musí mít nějakou minimální cenu, aby vůbec mohl existovat. Vzácné esenciální oleje a absolue budou vždy vzácnými a drahými. Pokud někdo nabízí růži, vanilku nebo jasmín za cenu pomeranče nebo citronu, jsou jen dvě možnosti – buď se dal na charitu a lahvičku štědře dotuje ze svého a nebo nám nedodá to, co slibuje a co nám prodává.

Dražší však nemusí znamenat lepší, vlastně ta vyšší cena je opodstatněná jen do určité míry. Vždy bychom ale měli vědět, za co ta vyšší cena je – pokud výrobce/prodejce nedovede odůvodnit svoji cenu, těžko do produktu skutečně takovou mimořádnou kvalitu vnesl.

Kvalitu éterického oleje (ne)poznáme

Čím dál tím častěji vidím na internetu dotazy na zkušenosti s různými firmami, na kvalitu jejich produktů a tak podobně. A čím dál tím více si uvědomuju, že my jako spotřebitelé máme malou šanci si kvalitu skutečně ověřit.

Jak poznáme kvalitu esenciálního oleje? Můžeme zkoumat jeho vůni, účinky a negativní reakce na něj. Můžeme si udělat názor na produkt na základě ceny, balení, informací od prodejce. A věřit své intuici a zkušenostem. Ale skutečně je to objektivní zhodnocení kvality?

Objektivně lze kvalitu esence posoudit jen na základě chemické analýzy. Je k tomu potřeba speciální technické vybavení a odborné znalosti.

My jako spotřebitelé jsme odkázáni na výrobce, případně prodejce – že ten svoji práci bere vážně a dodává nám kvalitní produkt. Je na dodavateli, aby zajistil nebo ověřil, z čeho a jak se esence vyrábí a že je dostatečně bezpečná pro vybrané účely. Je třeba velký rozdíl, jestli se éterák použijeme jen do kosmetiky, nebo jestli je určen pro potravinářské a terapeutické využití. V případě vnitřního použití se na něj kladou vyšší nároky, jeho výrobce či prodejce musí být schopen zajistit jeho bezpečnost, splnit veškeré formální nároky a kvalitu garantovat.

(Ne)pravdivá doba spotřeby

Ze zákona musí být každý esenciální olej označen datem spotřeby. To je datum stanovené na základě tabulek, de facto. Obvykle nezohledňuje vlastnosti každého konkrétního esenciálního oleje a nebere v potaz okamžik otevření a podmínky skladování. Je proto tak trochu fiktivní.

Některé esence jsou použitelné třeba jen rok a půl, jiné klidně osm let. Třeba pačuli zraje skoro jako víno.

V závislosti na použití je pak pro nás skutečná doba použitelnosti více či méně zásadní. Pokud chceme esenci inhalovat, je to méně zásadní než například při použití v kuchyni nebo do léčivých mastiček pro děti. Skutečnou dobu použitelnosti můžeme najít pro každý esenciální olej v literatuře, taky se vyplatí sledovat změny jeho vlastností.

Esenciální olej je (někdy jako) žíravina

Možná jste už viděli obrázky rozežraných věcí, které měl na svědomí éterák. Nebo možná občas stačí vyplachovat plastový obal po nějakém výrobku. Esenciální olej skutečně dovede s jinými materiály pěkně zatočit.

Protože je esenciální olej tak koncentrovanou látkou, má sám o sobě silné (někdy až ničivé) účinky. Stejně jako třeba kyselina citronová a spousta dalších látek, se kterými běžně přijdeme do styku. Proto musíme esenciální olej dostatečně ředit. To ředění je důležité obzvlášť v případě, že ho aplikujeme na citlivá místa nebo ho využíváme pro citlivé osoby.

Některé esence jsou speciálně silné, třeba hřebíček nebo skořice, takže u nich jsme opatrní dvojnásob. Najdou se i tací, kteří některé esence nesnesou.

Esence je není skvělá do vody k pití

Některé firmy prodávající esenciální oleje radí zákazníkům, aby si esenci nakapali do vody a vypili. Třeba ráno do teplé vody. Bohužel tyto rady jsou až nebezpečné a ti, kteří je rozdávají, nemají ani základní znalost věci. Jak už bylo řečeno výš, esence na vodě většinou plave, nesmísí se s ní nikdy. Pokud ji tedy tímto způsobem vypijeme, je to skoro jako pít esenci samotnou. A to může být dost nebezpečné. Esence jako pomeranč nebo citron ještě budiž, to nás nezabije. Ale některé jiné nás můžou ošklivě popálit nebo dokonce třeba ohrozit naši schopnost dýchat.

1 kapka je jako 30 šálků čaje (ale fakt jen někdy)

Éterické oleje jsou vysoce koncentrované látky. O jejich koncentraci ale koluje spousta bludů. Někdo je pouští do éteru třeba proto, aby postrašil, jiný, aby ukázal, jak prý skvělý silný produkt prodává.

Esenciální olej je směs určitých látek získaná z rostlinného materiálu. Ze slupek citrusů se získává lisováním, z květů levandule parní destilací květů a listů. Každá rostlina má v sobě jinak velké množství esencí, které z ní můžeme extrahovat. Má tedy jinou výtěžnost.

K nejdražším esencím patří růže. I když růže krásně silně voní, výtěžnost má velmi malou, uvádí se kolem 0,02 %. Což znamená, že na kilo esence je potřeba 4-5 tun růžových okvětních plátků a že v každé kapce esence je asi tolik, co v 200 gramech růžových květů. Oproti tomu třeba levandule má výtěžnost vysokou, uvádí se 2 %. To znamená, že na každý gram esence potřebujeme 50 gramů levandule, každá kapka esence pak odpovídá zhruba 2-3 gramům suroviny. A to už jsme někde úplně jinde a poměrně blízko zrovna jednomu šálku. Jiná věc však je, že pokud budeme pracovat s celou rostlinou a třeba si z ní připravíme ten čaj, určitě do sebe nedostaneme všechny esence, které obsahuje. A taky možná znáte klasický mátový čaj – mentolu aby v něm člověk často pohledal. Takže je to někdy jako srovnávat jablka s hruškami, no.

Esenciální oleje (ne)jsou vhodné pro těhotné

Dalším strašákem je použití esencí během těhotenství. Často se setkáváme s velmi konzervativními přístupy, které ho kompletně zakazují.

Použití esencí v kosmetice je obecně velmi bezpečné, pokud se držíme nízkých koncentrací. Vždy je taky lepší propagovat opatrnost a snažit se používat jen to, co potřebujeme.

V praxi se ale setkáváme s extrémy – na jedné straně se straší před použitím esenciálních olejů, na straně druhé se prakticky propaguje používání chemické kosmetiky během těhotenství. Prodávají se parfémy pro těhotné i pro kojence. Ty jsou však plné chemických látek, které prokazatelně negativně ovlivňují hormonální funkce, způsobují alergie a dráždí pokožku. U nich však nikdo nevaruje, naopak se propagují. Není to absurdní?

Nakonec, za své zdraví je zodpovědný každý sám. Nicméně tak jako si jednou jako těhotná oloupu pomeranč, určitě si pomerančovou esenci kápnu i do krému. Nejlepší je držet se zdravého rozumu a střídmosti.

Esenciální olej neobsahuje vitamín C

U citrusových esenciálních olejů často můžeme narazit na jeden jakože benefit – údajný obsah vitamínu C. Představa je to sice pěkná, ale esenciální olej nikdy neobsahuje vitamín C. Ani jiné vitamíny rozpustné ve vodě. Prostě fyzicky je to nemožné. Pravda, existuje forma vitamínu C rozpustná v olejích, ale ta je produktem laboratoře, ne přírody.

Takže ne, žádný éterák neobsahuje vitamín C.

Éterický olej, silice, vonný olej a spol nejsou ta stejná věc

Produktů tvářících se jako esenciální olej je spousta. Bohužel neexistuje jednotné a závazné pravidlo pro značení těchto produktů. Takže je na nás, abychom prověřili informace, které jsou dostupné a věřili jim.

Na obalu esenciálního oleje bychom měli najít název rostliny, ze které pochází (i v latině), a informaci o tom, že se jedná jen a pouze o její esenciální olej/éterický olej/esenci/silici – všechny by měly znamenat to samé. Paradoxně zákony tohle trošku komplikují a stále přísněji pohlížejí na pojmy jako čistý nebo přírodní, takže tahle slova už na obalech skoro asi ani hledat nemusíme.

A u silic asi trošku pozor. Byť se jedná o jiný výraz pro esenciální olej, je asi méně zažitý a ne vždy se používá správně. Jsou prodejci, kteří silice a esenciální oleje nepovažujou za to samé a prodávají je jako dva rozdílné výrobky. Takže otázkou je, co ta silice je vlastně za produkt. Zrovna tak u slova esence se setkáme s různými produkty, které určitě nejsou esenciálním olejem. Produkt se může jmenovat esence, ale ve složení by mělo stát, že se jedná o esenciální olej.

Pak tu máte skupinu všelijakých dalších produktů – vonných olejů, vůní do mýdla, vonných kompozic… To už může být všelicos, od relativně přírodních věcí po 100% chemii. Ale esenciální olej to nebude a tím pádem to nebude mít stejné účinky a využití. Tam je vždycky třeba dobře číst poskytnuté informace a kdyžtak se ptát – nebojte se prodejce zeptat, co přesně prodává. A moje rada je: pokud prodejce moc neví, mlží nebo prostě z toho nemáte dobrý dojem, nekupujte u něj. Každý prodejce je povinný přesně popsat výrobek, který prodává. Když to neudělá a pak vám nedá pořádnou odpověď, je to špatně.

Na pozoru bychom se měli mít taky v případě, že narazíme na produkt, který vypadá jako nějaká vzácnější esence a je za super cenu. Bude totiž určitě rozředěná v základovém oleji. Na výrobku se však musí uvádět, jaký základový olej byl použit, ideálně i koncentrace. Pokud to na obalu nenajdeme, znamená to dvě věci – prodejci to nepřijde dostatečně důležité (a tedy není dostatečně znalý) a nebo to říct nechce. A tohle je ten lepší případ. Taky to může být vonný olej – ovoněný syntetickým parfémem – a ty se vyrábí z větší části z ropy.

Možná se časem propracuju ještě k pokračování článku, v tomhle jsem se snažila seskupit ty možná nejčastějí otázky.. Esenciální oleje milujeme a jsou moc zajímavým a přínosným tématem. Bohužel ale k nim neexistuje dostatek zaručených zdrojů informací. Takže to chce razit hlavně cestu zdravého rozumu :).

Esencím se budeme věnovat víc a víc. Proč? Protože jsme si je zamilovaly taky pro použití v kuchyni. A to bylo důvodem k otevření našeho vlastního eshopu. Máme tam esence certifikované pro použití do jídla a taky o nich píšeme esenciální blog. Na něm se věnujeme použití esencí v kuchyni, jejich bezpečnosti a spoustě důležitých témat. Esence jsou totiž mocné a je třeba s nimi dle toho zacházet :).

dify.cz

6 ks komentářů

  1. Díky Pavlo, za toto téma. Mám však stále nejasno ve dvou věcech. Jaký je rozdíl mezi eterickým olejem a silicí? Chápu rozdíl od vonného oleje, eale ty ostatní pojmy ( eterický olej/ silice/ esence) mne matou.
    A pak mám ještě dotaz k prvnímu bodu – co je tedy esenciální olej, když to není olej :-)
    Promiň za zvědavé otázky a ještě jednou díky za článek a za celý úžasný blog.

    1. Ahoj Markéto, moc díky za komentář a jsem ráda, že se Ti tu líbi :).
      Tu část o silicích a dalším jsem trochu upravila. De facto by to mělo být všechno totéž, jen to jsou různý výrazy pro tu stejnou věc. Jejich použití se liší trošku podle období a možná odvětví, kde se používá. Vzpomínám si, že dřív se třeba hodně používalo slovo éterický, dneska zas esenciální.
      Jinak esenciální olej je směs hydrofobních látek – takže s vodou se nekamarádí, stejně jako olej. Už si nepamatuju, kdy a proč přesně se esencím začalo říkat esenciální OLEJ, ale dovedu si představit, že na začátku se prostě jako olej tvářil, pokud přišel do styku s vodou.. Ale na rozdíl od oleje je těkavý, často výrazně aromatický, nese speciální vlastnosti… Je to ohromně početná skupina látek a asi těžko by se jim jinak hledala nějaká jednodušší definice :)

  2. Zajímalo by mě, je tedy možné nějaké esenciální oleje v pohodě konzumovat (a doporučuje se to)? :) Jedna moje kamarádka nyní hrozně propaguje jednu značku esenciálních olejů a vždy zveřejňuje fotky, jak si je přidává do kaše, při vaření a podobně, tak by mě zajímalo, jestli to u některých je takto v pohodě.

    1. No zalezi na spouste veci, jsem ve finisovani neceho, co se teda na tohle zrovna zameruje :). Nejdulezitejsi je kvalita toho produktu – musi bejt primo pro vnitrni uziti, a pak informovanost – clovek musi vedet, co a jak muze u kteryho eo. Ale v evrope je hodne malo znacek, u kterejch se to s klidem da. Vim, ze to propagujou ruzny americky multilevel firmy, ale u nich nevim, jestli maj evropsky certifikaty. A za druhy davaj vselijaky dost blby rady no. Jinak jeste teda abych odpovedela, jo, je mozny, ja si je taky davam do kase. Ale protoze vim, co je to za produkt a ze je za nim tym odborniku. Zrovna dneska dorazila prvni zasilka, takze brzo to pustim do eteru s detailama :)