Vzpomínám na strouhací perník, který jsme kdysi doma občas používaly na různá sladká jídla. Měl hodně něco do sebe, takže jsem se rozhodla do něj jít. Pročetla jsem recepty, diskuse a pustila se do čarování s tím, že pravděpodobnost úspěchu moc velká není. Přeci jen na pravý perník na strouhání je potřeba amonium, tajná směs koření a dosáhnout tu správnou chuť je zatraceně těžké. No, já to zkusila a výsledek se mi víc než zamlouvá.
Co potřebujeme – na menší formu:
- 200 g mouky – u mě žitné
- asi 160 ml vody
- 3 lžíce medu
- 4 lžičky melasy
- 1/2 lžičky perníkového koření
- 3/4 naší směsi Masala koření – recept tady
- 1/4 lžičky jedlé sody
- mletý černý pepř
- máslo na vymazání
Troubu dáme předehřát na 180 stupňů.
V míse smícháme mouku, med a melasu, vodu a koření, pepře dáme jenom špetičku. Vypracujeme těsto (bude takové lepivé, mazlavé) a ochutnáme. Podle chuti můžeme přidat Masalu a pepř. Musíme ale počítat s tím, že po upečení bude perník mnohem výraznější.
Formu vymažeme máslem a dobře do ní rozprostřeme těsto, snažíme se ho trochu uhladit – nejlépe silikonovou stěrkou. Nejspíš se nám to ale úplně nepodaří :)
Pečeme asi 40 minut, poté testujeme párátkem, jestli je ještě vnitřek vlhký. Taky musíme zkotrolovat spodní stranu, dle typu trouby možná budeme muset péct i spodní stranu. Každopádně potřebujeme získat placku, do které když zapíchneme párátko, nebude vůbec vlhké.
Směs medu, melasy a koření v tomto složení je základem té výjimečné chuti tuhého perníku. Experimentování dovolí každému z nás namíchat si díky různým poměrům ingrediencí dokonalou chuť , včetně té pořádně peprné, která perníku vlastně dala jméno.
Hotový perník jsem uložila do utěrky, ještě trochu ztuhl je vždy připraven k použití.