Konzervace přírodní a domácí kosmetiky

Konzervace přírodní a domácí kosmetiky

Jak se dá přírodní kosmetika konzervovat? Jak naložit s naší domácí kosmetikou, aby se nám nezkazila a nenapáchala víc škody než užitku?

Konzervanty patří mezi ty látky, které spoustu spotřebitelů odrazují od klasické průmyslově vyráběné kosmetiky. Ta je jimi totiž často skutečně napraná. Bohužel úplně bez nich se né každá kosmetika skutečně obejde.

Na následujících řádcích chci lehce rozebrat, v čem konzervace vlastně spočívá a jaké máme při výrobě diy kosmetiky možnosti. Není to průvodce kompletní a taky to není lekce chemie. Snažím se dát dohromady takové informace, které můžeme snadno a rychle aplikovat při výrobě.

Co znamená kosmetiku konzervovat?

Konzervovat produkt znamená použít při jeho výrobě takové postupy a ingredience, abychom prodloužili jeho dobu životnosti. Konzervací tak zpomalujeme proces kontaminace produktu bakteriemi, kvasinkami, plísněmi, zkrátka mikroorganismy, které si rozhodně nechceme pěstovat v našich výrobcích.

Konzervace se řeší primárně u produktů, které obsahují vodní složku – tedy u krémů a dalších emulzí, gelů, šamponů… Někdy se však s pojmem konzervace setkáme i přeneseně u produktů na bázi oleje, které vodu neobsahují. I olejové produkty se kazí, ovšem u nich dochází ke žluknutí – oleje samotné se znehodnocují, bez přítomnosti mikroorganismů.

Konzervované neznamená nesmrtelné

Když naše výrobky konzervujeme, znamená to, že jim prodlužujeme životnost. V žádném případě ale nedosáhneme tak dlouhé životnosti, jakou známe u průmyslově vyráběné kosmetiky. Kupované tělové mléko umí vydržet třeba i deset let, protože je silně konzervováno a navíc vyrobeno z „mrtvé“ chemie. Oproti tomu naše výrobky obsahují kvalitní ingredience, které představují lákavou potravu pro mikroorganismy. Konzervací tak výrobkům zajístíme několikaměsíční, ne však několikaroční život.

Taky myslíme na to, že čistota hraje v konzervaci svoji roli. Čisté znamená méně potenciálních hrozeb a mnohem lepší start.

Přírodní vs. syntetická konzervace

Při výrobě kosmetiky se obvykle snažíme využít maximum přírodních látek, v případě konzervace tomu není jinak. Mnoho přírodních konzervantů má však omezené použití, proto je často nahrazujeme konzervanty syntetickými, avšak velmi šetrnými. Hledáme kompromis.

Širokospektrost

Hodně řešené téma u konzervantů je schopnost potlačit zárodky širokého spektra patogenů. Víme třeba, že čajovníkový olej působí proti mnoha druhům mikrobů, ale nevíme, kam až jeho schopnosti ochránit kosmetiku sahají. Proto není považován za širokospektrý konzervant a ke konzervaci ho nepoužíváme.

K dosažení širokospektrosti se často používá kombinace různých látek s rozdílnými konzervačními účinky. Známe tak například komplex benzoát sodný & sorban draselný nebo směsi benzyl alkoholu s dalšími látkami.

Otázka pH

Každý konzervant mívá zpravidla stanovené rozmezí pH, při kterém kterém spolehlivě funguje. Dle charakteru konzervantu pak při nedodržení pH může dojít ke snížení konzervačních účinků.

Výrazně kyselé nebo výrazně zásadité prostředí i samo o sobě neprospívá mikrobům. Některé produkty – například na bázi mýdla, proto kontaminaci dobře odolávají.

Čistě přírodní konzervanty

Mezi nejznámější přírodní konzervanty patří sůl a cukr (i v podobě medu). Použít je můžeme všude tam, kde si můžeme dovolit je zařadit ve větší koncentraci. Zcela jasně tak můžeme vyrábět různé produkty na bázi soli (koupelové soli například), peelingy, ústní vody či zubní pasty. Cukr využijeme nejvíc při výrobě peelingu.

Alkohol je dalším skvělým konzervantem, který s chutí využijeme. Pro mě je v prvé řadě důležitý coby rozpouštědlo – můžeme díky němu vytáhnout a zakonzervovat z bylinek účinné látky. Kromě toho ho využijeme jako konzervant třeba v zubních pastách, ústních vodách, pleťových vodách… Jen je třeba počítat s tím, že ne každému sedne.

Kyseliny (kyselina citronová, mléčná,…) známe z potravinářského průmyslu. I když se tyto látky běžně vyskytují v přírodě, pro naše použití se vyrábějí laboratorně. Při míchání kosmetiky je lze použít, ovšem spíš pro produkty rychlejší spotřeby.

Extrakt z grepového semínka byl dlouho používán coby přírodní konzervant. Grepový výtažek má nějaké konzervační účinky, ovšem není sám o sobě širokospektrý. Informací o něm můžeme najít spousty a těžko se dochází k jednoznačnému závěru o jeho efektivitě. Dalším tématem je bezpečnost jeho použití, protože grepový extrakt často obsahuje různá chemická aditiva, někdy včetně parabenů.

Můj postoj k němu je takový, že pokud ho pořídíme  ve vysoké kvalitě od spolehlivého zdroje a funguje nám, tak proč ho nepoužívat.  

Bylinné extrakty a esenciální oleje se taky používají občas ke konzervaci kosmetiky. Jsou bohaté na antioxidanty a další látky, které nesvědčí mnoha patogenům. Bohužel se zde ale zase dostáváme k tomu, že nezaručí komplexní ochranu našim výrobkům. Použít je můžeme na vlastní nebezpečí, určitě je volíme spíš pro malé množství výrobku k rychlejší spotřebě.

Další konzervanty

Pak existuje mnoho konzervantů, které byly získány z přírodních látek a nebo byly synteticky vyrobeny jako látky jim identické. Patří sem celá řada konzervantů schválených organizacemi jako aditiva vhodná pro přírodní kosmetiku.

Tyto konzervanty mohou v koncentrované podobě nevonět, po naředění bychom je však cítit už neměli. Velmi se liší cenou a dostupností, případně právě vůní/zápachem.

Cosgard/Geogard 221 (Benzyl Alcohol, Dehydroacetic Acid) patří mezi ty nejpoužívanější. Je poměrně univerzální a sežene se za dobrou cenu. Dávkuje se do zhruba 1,1 %, typicky ale 0,6-0,8 %.

Leucidal je už dražší, někomu vyhovuje lépe. Vyrábí se fermentací ředkviček. Dávkuje se obvykle v rozmezí 2-4 % výrobku.

Rokonsal a další na stejné bázi (Benzyl Alcohol, Salicylic Acid, Glycerin, Sorbic Acid) jsou alternativou ke Cosgardu.

Naticide/Plantaserv Q patří k dražším, jeho výhodou je vůně do vanilkova. Dávkuje se zhruba do 1 %.

Komplex benzoát sodný & sorban draselný je levný a patří mezi ty relativně šetrné – běžně se tyto dvě látky používají i v potravinářství. Nevýhodou je, že pro dosažení optimálního účinku je třeba zajistit kyselost, pH by nemělo být vyšší než 5. Výrobek tak často dokyselujeme, třeba kyselinou citronovou.

A moje osobní řešení konzervace?

Po dlouhou dobu jsem se produktům vyžadujícím konzervaci vyhýbala jak čert kříži. Nechtěla jsem nastudovávat haldy materiálů a netoužila jsem po tom si kosmetiku komplikovat a „obohacovat“ ji o syntetické substance. Vyráběla jsem si tak bezvodé produkty, tinktury a čerstvou kosmetiku určenou k rychlé spotřebě a uchování v ledničce. Pár produktů konzervovaných přírodně jsem zkusila a bez viditelného problému.

Dneska při výrobě produktů vyžadujících konzervaci používám dva konzervanty – komplex benzoát sodný & sorban draselný a Cosgard, občas taky sahám po alkoholu. Přiznám se ale, jsou věci, kde to s konzervováním nepřeháním. Pořád ještě většinou vyrábím zubní pastu bez konzervace, produkty na bázi mýdla taky nechávám bez ní. Své produkty vyrábím po malém množství a sleduju je. (Nejspíš jsou i tak stále čistší než moje klávesnice, mobil a spousta dalších věcí, se kterými moje kůže přijde do styku :). )

Téma konzervace je pro mě do značné míry otázkou osobních preferencí a je na naši zodpovědnost. Je rozdíl, jestli vyrábíme kosmetiku pro sebe nebo pro někoho jiného. V receptech pro ebooky jsem konzervanty zahrnula, při výrobě některých výrobků pro sebe je ale už třeba nepoužiju.

Taky určitě jedině doporučuju najít si své oblíbené metody konzervace a ušetřit si tím čas a starosti.

 

Na kosmetikahrou najdete ty dva konzervanty, které používám – Cosgardkomplex benzoát sodný & sorban draselný, případně i kvalitní extrakt z grepového semínkaJak konzervovat přírodní/domácí/diy kosmetiku?

dify.cz
hledáte ty nejvymazlenější, přesto však jednoduché recepty na kosmetické produkty? mrkněte na moje ebooky