Je středomořská kuchyně dietní? Závěr si udělejte sami :)

Středomořská kuchyně je zkoumaná vědci z celého světa a vychvalovaná do nebe. Zjistili totiž, že lidé žijící v oblasti Středozemního moře, tedy té evropské části, se těší dobrému zdraví. Jaká vůbec ta středomořská kuchyně je? Zapadá do jejich šuplete označeného dietní? (jo a předem upozorňuju, že budu místy malinko kritická :))

Američani pasou po klíčích ke zdraví

Obzvlášť americkým vědcům ta středomořská kuchyně nedá spát. Hodně se jí zabývají, neskutečně teoretizují a snaží se odkoukat, co se dá. A jak to vypadá v praxi? Američani si tu středomořskou stravu upravují po svém. Výsledek je takový, že se tam poměrně často míchají a prodávají směsi žluklých olivových olejů. A že to množství zeleniny v jídelníčku zajišťují hranolky a různé pečené brambory. Protože podle jejich definice brambora je zelenina a zelenina je zdravá, no ne? Tohle se samozřejmě netýká všech, ale je to dost častý jev.

Dietní je zdravé a zdravé je dietní a další rychlé závěry

Co se týče výživy a zdraví obecně, velmi oblíbené je dělání závěrů za použití zkratek. Středomořské kuchyně se to týká taky, a to hodně. Dál budu mluvit o španělské kuchyni, ale italská je velmi velmi podobná a francouzská a další gastronomie mají taky hodně společného.

Spousta problémů vzniká u toho velmi populárního slova dieta. Co je dieta a dietní? Ten nejzažitější význam je nízkokalorické. Být na dietě nebo si dát dietní kolu, obojí znamená, že jsme seškrtali příjem kalorií. Ze všech stran je do nás ládováno, že dietní je zdravé. Že musíme omezit příjem tuků coby zdroje kalorií a že cukr můžeme téměř libovolně nahrazovat různými sladidly… Tohle všechno asi připravilo podmínky pro vytvoření některých velmi mylných představ o středomořské kuchyni.

Jeden z velkých omylů, který je přikrmován médii, je že jih používá jen olivový olej, který je přeci tak zdravý. Ano, zdravý on je. Ale zdaleka to není jediný zdroj tuků ve Středomoří.

Další výborný blud, který koluje tak různě, se týká snídaně. Mnoho, ale opravdu mnoho Španělů snídani moc nedá. Ta typická je někde v baru kolem desáté hodiny, nejdřív. Někdy sestává jen z kafe a nějaké drobnosti, jindy je vydatnější (je to třeba krajíc chleba s rajčetem a kus klobásy). Oni si ale můžou dovolit snídat později.

Moc mě pobavilo, když jsem někde viděla označení španělského večeření za střídmé. Pokud se za střídmost považuje plný stůl, tak možná :). Je to jako si představit domácí svíčkovou s jedním knedlíkem. Typická večeře je společenská událost a hromada, opravdu hromada jídla. Je ale pravda, že někoho může zmást skutečnost, že se to jídlo nosí postupně a jí se v průběhu třeba i několika hodin. Výsledkem mimo jiné i je, že tělo na tom jídle přežije bez problému až do hodně pozdního rána. A mimo jiné to dokáže i díky tukům, které jsou v takové večeři přítomné.

Taky je výborná ta pohádka o těstovinách. Hodně dlouho se tvrdilo, že máme jíst obiloviny prakticky pětkrát denně. Ono tuhle myšlenku podporovala i představa, že Italové jedí pořád jen těstoviny. To mohlo vyvolávat dojem, že těstoviny vlastně můžou za jejich pevné zdraví… Ano, Italové milují svoje kvalitní těstoviny dělané z toho správného zrna. Jejich jídelníček je ale mnohem pestřejší. Dají si spoustu zeleniny, dají si pořádnou flákotu a samozřejmě poklady vylovené z moře nebo třeba najité v lese. Prostě italská kuchyně není pizza a pasta. Ale o tom někdy jindy, se Zuzkou :).

A co ten tuk?

Teď se dostávám k tý asi nejzásadnější části. Představě o dietnosti a o tuku. Středomořská kuchyně je výživná. A to i z hlediska konzumovaného tuku. Najdeme ho tak totiž dost a dost a v mnoha (překvapivých) formách.

Naprostým základem je olivový olej, v různých kvalitách. Na použití za syrova ten nejlepší. A čím víc se zpracovává v kuchyni, tím nižší „kvalita“ se obecně používá. Tady se s ním i peče a často i smaží. V takové madaleně (madalena je něco jako obyčejný mufin) toho oleje je víc než dost a spousta lidí je celý život snídá ke kávě. Jinak obecně se s olivovým olejem nešetří. Dobrá tortilla ho taky spoklne hodně, chleba s rajčetem se taky nejí nasucho.

Na některý další věci se používá slunečnicový olej, třeba zrovna na to smažení nebo ke konzervování.

Další rostlinný tuky už jsou pak obsaženy v mnoha potravinách. Hodně se používají ořechy – vlašské, mandle, pistácie, piniové. Mooc oblíbený jsou pipas – solená neloupaná slunečnice. Po tom zůstávají ty šlupky na náměstích a stadionech.

Ne každý ví, že na jihu Španělska se pěstují avokáda. Tenhle superplod se v místní kuchyni taky dobře zabydlel.

Teď přejdeme k méně populárním tukům – těm živočišným. Kdo má pocit, že jich je ve středomořské kuchyni málo… přeju mu plný stůl :). Takových tuků se jí požehnaně a opravdu nemluvím jen o rybách.

Maso se ve španělské kuchyni vyskytuje v mnoha podobách a ty tradiční rozhodně nelze vždy označit nálepkou dietní. Správný jamón má na sobě proužíček správně ošetřeného tuku, chorizo opravdu není bez sádla a ty krásné špeky nevisí v řeznictvích na okrasu. A podzimní na jazyku se rozsýpací cukrovíčko se dělá s pořádnou dávkou sádla.

Další proklínaný tuk je ten mléčný. Přesně ten, co se denně jí v čerstvých i zrajících sýrech. Nebo který je součástí famózního extra tučného řeckého jogurtu. A dal by se udělat francouzský croissant bez másla? Nedal. Ono totiž i máslo má ve středomořský kuchyni svoje místo. A taky smetana a další produkty.

Vajíčka, další zdroj obávaného živočišného tuku, se taky konzumují bez omezení. Co taková tortilla se šesti vejci?

Na konec jsem si nechala ty rybičky a další mořský poklady. Ty samozřejmě na středomořskym talíři najdeme. A to jak čerstvý tak konzervovaný.

Malé shrnutí na závěr?

Španělská kuchyně, a ta středomořská obecně, rozhodně není chudá na tuky. Naopak. Rozdíl je ale v tom, že ty tuky pocházejí z různých zdrojů, vždy ale kvalitních. Žádné směsové ztužované tuky nebo hokus margaríny. A další rozdíl najdeme v tom, že je nikdo nepřepočítává na kalórie. S chutí si užije všechno to dobré, co mu příroda a páni kuchaři nabídnou.