Adrenální únava, další kolo (po 5 letech)

Při zrodu tohoto blogu jsem nebyla sama. Kromě mojí sestry se mnou byla ještě adrenální únava, aniž bych to teda tušila. Velká vyčerpanost, ne zrovna nejlepší nálada a spousta drobných a pak i ne tak drobných zdravotních problémů dostaly jméno až později. Bude to pět let, co se začala výrazněji hlásit o slovo. Zbavila jsem se jí, s velkou radostí jsem si řekla, že už vím, jak si ji držet od těla. Ale znáte to… Člověk míní, osud mění a ona se za mnou zase vrátila.

Teď to bude asi rok a půl, co se plíživě začala vracet. Vždycky, když vykoukla, řekla jsem si, že to je jen na chvilku, že za to může ten a ten stres a že už jí nedovolím, aby se vrátila úplně. Jenže ono se jí to fakt povedlo.

Bude to devět měsíců, co jsem se zbavila toho největšího stresoru, který jí otevřel vrátka zpátky. Myslela jsem si, že už jen to bude stačit. Jenže jsem se spletla…

Je pravda, že spousta věcí se mi spravila. Ale ta asi nejdůležitější ne. Životní energie se mi nevrátila a můj sen o vyspinkání se dorůžova a ránech zalitých sluncem se pořád nekoná. Kůži mám v pohodě, i když nedávno jsem si musela namíchat lékořicový krém, abych zahnala vyrážku. Ale prostě ta únava je se mnou pořád. Definitivně mi to došlo ve chvíli, kdy jsem zase hledala nějaké související informace a v jednom videu to řekli naprosto trefně – na nic pořádně nemáte sílu, věci, které vás bavily, vám najednou připadají jako práce. Všechno je práce, i vaše koníčky vám najednou připadají jako práce, která se na vás valí. Je to smutné, ale výstižné. Je neskutečné, jak veliký vliv mají hormony na psychiku, na to, jak člověk vnímá sebe a svět.

Na konci minulého roku a zkraje letošního jsem si dala malý oddych a četla jsem a psala jsem a přemýšlela jsem o tom, co je vlastně špatně a co musím udělat, abych skutečně věci dala do kupy. A dospěla jsem k tomu, že nejzásadnějším krokem je naučit se pracovat s energií. Doplnit vypleněné zásoby a pak s ní správně hospodařit. Co se vyčerpá, to se zase musí dorovnat. Bez energie nebude fungovat nic.

Dávám si proto dohromady zase takový můj malý plán, jak na to. Přiznám se, ještě v něm nemám kompletně jasno. Jeho hlavním bodem ale bude odpočinek. A pak podle potřeby podpora, jakou si bude situace žádat. Je to běh na dlouhou trať, ale hold když ne teď, tak nikdy. Problémy se samy neřeší, jen prohlubují.

Takže můj akční plán je…

Nepracovat večer a chodit spát brzo! S vykřičníkem. Mým největším problémem je, že práci a na mozek náročné aktivity tlačím před sebou až do večera. Jak ráno nemám sílu, večer se to snažím dohnat. A řeknu to, fakt si připadám dost hloupě. Do zaměstnání už nechodím, ale pořád funguju stejně špatně, jako když jsem do práce chodila. Takže nejzásadnějším krokem je chodit spát brzo, a pokud možno s klidem (ostatně o tématu usínání a jak si ho usnadnit/zkomplikovat jsem psala tu).

Celkově s odpočinkem souvisí i denní režim, naučit se poslouchat tělo a hlavně mozek, vědět, kdy změnit aktivitu nebo si dopřát chvilku volna. A snažit se obnovit přirozený režim těla.

Stanovit si priority a na ně se zaměřit, neplýtvat energií na to, co nemá smysl. A samozřejmě se zbytečně nestresovat.

Rozšířit zase sortiment a vrátit se k pití (ne)čajů. Střídat čaj zelený i černý, maté, rooibos, bylinky. A taky teda lékořici. Lékořice je moje hrdinka, a to ve všech formách. Navíc je chuťově moc dobrá, nasládlá a hodí se tak do směsí s méně zajímavými bylinkami.

Doplnit živiny. To už bude složitější, protože kdo ví, co nejvíc tělu chybí, že? Takže volit pestrost, přemoct lenoru a pustit se do toho. Tohle zní vlastně dost absurdně, že to říkám zrovna já, když jsem první roky blogu výrazně propagovala zdravou stravu. Problém je v tom, že adrenální únava často znamená ne zrovna chuť k jídlu. Když by záleželo na mojí “chuti”, našly by se dny, kdy bych do poledne nic nepolkla. Pak bych se v půl jedné začala motat a hledala bych čokoládu, která by mi nechutnala (btw. dopracovala jsem se k tomu, že mi čokoláda už často fakt vůbec nechutná). Bohužel odkládání jídla je něco, co je potřeba řešit skoro násilím, protože zdravý hlad a chuť k jídlu často prostě zmizí. Přitom bez živin je uzdravení nemožné. Už jen proto, že ty potřebné chybějící hormony tělo musí mít z čeho vyrobit.

Najít konkrétní pomocníky, kteří mi pomůžou zpátky do formy, mezi ně určitě bude patřit…

Vitamín C. Céčko je klasika, která ale skutečně stojí za pozornost. Poslední dobou narážím na drinky přirozeně bohaté na céčko obohacené o minerály – buď sodík nebo draslík. Při nedostatečné funkci adrenálních žláz jsou s oběma potíže. K tomu se dá ještě přidat céčko samotné – ale ve správné formě, aby fungovalo.

B-komplex. Tyhle vitamíny řeší spoustu potíží. Na ně jsem přišla už před nějakou dobou, v souvislosti s šedivěním vlasů. A hned mi bylo jasné, že se hodí do party. Vlastně na injekce B12 jsem kdysi chodila, když doktoři nevěděli, co se mnou. Obecně béčka jsou při adrenální únavě nedostatkovým zbožím a to, že je jich máme málo, má zase zpětně negativní vliv na adrenální funkce. Takže začarovaný kruh.

Minerály. Minerály jsou moc důležité, a to speciálně při špatné funkci adrenálních žláz. Tělo s nimi totiž nedovede dobře zacházet. Takže v praxi to znamená doplňovat, a to i ve formě soli. Už jsem kdysi zmiňovala, proč je při adrenální únavě často špatně ze sluníčka. Už tak nízké množství “soli” v těle se ještě sníží pocením, a proto se nám třeba točí hlava. Tou solí se myslí celá skupina minerálů, nicméně ten proklínaný sodík mezi nimi je.

Bylinky a spol. Pak existuje spousta bylinek (a hub a dalších přírodních zdrojů), některé fungují jako tzv. adaptogeny. To znamená, že tělo posilují, pomáhají mu k regeneraci a zároveň ho chrání před negativními důsledky stresu. Řadí se mezi ně právě už zmíněná lékořice (i když ta má ještě řadu dalších účinků, které se nám hodí), dál ženšen, maca, ashwagandha, cordyceps, reishi, he shou wu a mnoho dalších. Těch adaptogenů je spousta a každý funguje na trochu jiné bázi. Samy o sobě nás z průšvihu nevytáhnou, ale při správném výběru nám pomůžou v různých fázích adrenálního vyčerpání. Vyplatí se mezi nimi popátrat a vybrat si takové, který budou přesně pro nás.

Já mám doma momentálně cordyceps a he shou wu, dostala jsem je k vyzkoušení. Potom si vařím bylinkový čaj s lékořicí a chystám se na sušený ženšen, z toho asi připravím tinkturu nebo čaj. Dál uvidím. Každopádně některé adaptogeny jsou dost nabuzující a tomu se chci zase vyhnout.

Zatím počítám (a doufám), že tahle opatření budou stačit. Každopádně za nejdůležitější krok považuju právě tu večerní rutinu a regeneraci těla prostřednictvím odpočinku.

 

… jelikož tenhle článek patří k těm, na jejichž přípravu jsem si vyhradila delší časový úsek, můžu už jednu věc potvrdit teď, když ho publikuju. Chodit spát brzo („v 22.15 zhasínáme“) a neřešit po nocích všechno možné se vyplácí. Cítím větší energii v průběhu dne, přepadá mě odpoledne o poznání slabší únava a mám větší chuť do práce. Už nemám pocit, že pracuju od nevidim do nevidim :).

Každopádně všechno zlé je k něčemu dobré a tohle je zas jedna z životních lekcí, díky kterým sem se toho tolik naučila. Taky mi to dalo hodně impulsů k zamyšlení a podnětů ke změnám. A strašně moc inspirace pro moje tvoření.