7 věcí o kosmetice, které jsem si potvrdila při psaní ebooku

Jak přistupuju k výrobě domácí kosmetiky?

Při psaní ebooku jsem konečně zase měla prostor na přemýšlení o tom, co pro mě vlastně moje vlastní kosmetika znamená, proč to dělám a co na ní nejvíc oceňuju. Taky jsem měla možnost nad ní přemýšlet v kontextu, vidět, jakou roli hraje v mém životě (když pominu blog a vše kolem). A právě o tom bych teď ráda napsala pár řádků. Možná to někdo máte stejně, možná jste nad tím nepřemýšleli, třeba teprve hledáte svůj směr a nebo to máte úplně naopak! :)

Mít hobby je fajn, ale…

Speciálně v prvních měsících vyrábění kosmetiky mě všechno kolem ohromně bavilo. Informací byl tenkrát zlomek a já nadšeně objevovala malé Ameriky. Jenže časem na nadšené objevování přestal být čas. A dneska mi dochází, že je super mít zájmy, koníčky a nadšení, ale prostě kromě toho člověk musí i normálně fungovat.

Vlastně je to strašně podobné vaření (no, jak víte, i to je “moje”). Člověk nemůže vyvářet denně. Denně potřebuje jíst kvalitně a hlavně rychle. Vyvářet může o příležitostech. To samé je s kosmetikou. Často je prostě potřeba si produkt urgentně udělat bez těch “cavyků kolem” :). Nemůžu a nechci pokaždé, když mi výrobek dojde, hledat zase tu malou Ameriku. Chci mít možnost sáhnout po věcech, které znám.

J-E-D-N-O-D-U-CH-O-S-T

Jednoduchost je pro mě čím dál tím důležitější. Žádné přípravy, žádné zdlouhavé nebo komplikované postupy. Kosmetiku si dělám taky proto, abych si zjednodušila život. Chci, aby to bylo raz-dva-tři.

Chceme s něčím začít? Zjednodušme si začátek.

Poslední dobou jsem naposlouchala pár přednášek na téma prokrastinace. A došlo mi, jaká spousta věcí k prokrastinaci vede. U mě je to třeba často pocit, že nevím, jak začít. Když věci vypadají složitě, tak je prostě spíš odložím. Nevím, a tak se mi do toho nechce. Vsadím se, že spousta lidí to má stejně. A že někteří se pak do takové výzvy ani nepustí.

Zrovna u kosmetiky je to dost škoda. Protože je tolik úžasných jednoduchých věcí, které se dají snadno vyrobit. Jen je potřeba vědět jak a pustit se do akce.

Dlouhé seznamy ingrediencí mě děsí

S jednoduchostí souvisí často i množství ingrediencí. Začínají mě naprosto děsit dlouhé seznamy položek. Pokud seznam nestačím přelétnout očima, ale musím ho začít číst, tak tím většinou končím. Samozřejmě, že jsou výjimky, ale v 95 % případů to u mě prostě funguje takhle.

Často nechci přemýšlet

Jedna z mála užitečných věcí, které jsem se naučila při práci v korporátu, je tvorba procesů, při kterých se nemusí přemýšlet. Máte jasně dané, co udělat, jak to udělat a co vám má vyjít. Nepotřebujete u toho přemýšlet a nežádají se po vás inovace.

Přesně tohle často ráda uplatňuju všude možně. Protože popravdě, pokud bych měla přemýšlet pokaždé, když budu míchat deodorant nebo vařit čočku, kam bych se asi dopracovala? Přemýšlení nás stojí energii a tu si chceme šetřit na lepší chvilky.

Zas aby to nevyznělo špatně. Já si ráda zaexperimentuju, ráda objevím něco ještě lepšího. Jinak bych tu koneckonců určitě nebyla. Dify by nebyl. Ale nechci být nucená experimentovat ve chvíli, kdy nutně něco potřebuju vyřešit nebo když už jsem unavená, že už ani nevím, čí jsem.

Speciální ingredience používám jen cíleně

Už kdysi jsem to psala v jiném článku a teď se mi to zase potvrdilo. Nechci se proměnit v chemika ani využívat všechny ingredience světa. Chci používat jen to, co má evidentní efekt. Vlastně kvůli tomuhle jsem dřív nevydržela kosmetiku používat. Ta z obchodů totiž nepřinášela výsledky, takže prostě ležela ve skříni.

Navíc si čím dál tím víc myslím, že skutečně není potřeba pleť zavalovat všemi možnými lahůdkami. Primárně má být pleť hýčkána zevnitř. Zvenčí ji pak vyživovat cíleně. Proto jsem třeba všechny produkty koncipovala tak, aby obsahovaly jen základní ingredience. Ty se pak dají cíleně doplnit nebo nahradit surovinami funkčními – ale skutečně funkčními v tom smyslu, že přinesou viditelný užitek nebo vyřeší náš problém.

Moje kosmetika je moje svoboda

Moje kosmetika je moje svoboda. Mám v ní, co chci. Nečekám, jestli někdo vyrobí super produkt a nedoufám, že konečně firmám dojde, že už těch chemických pokusů bylo dost. A už vůbec nemusím řešit, jestli výrobci i dohlížecí orgány správně (a nezávisle) vyhodnotí (ne)bezpečnost používané chemie. To se raději spolehnu na tisícitelé zkušenosti s bylinkami a dalšími zdroji z přírody.

Navíc ten pocit svobody umocňuje ještě fakt, že si já sama vyrobim něco, co funguje, co mi dělá radost a je krásně v rozporu s tím, na čem jsem vyrůstala. Protože „za mých mladých let“ bylo absolutně nemyslitelné, že by si člověk vyrobil zubní pastu, krém nebo rtěnku doma „na koleni“. No a dneska vím, že to jde a mám důkaz místo slibů :).

dify.cz