Q&A diy kosmetika – 20 otázek a odpovědí ohledně diy kosmetiky, díl 2.

Otázky a odpovědi týkající se výroby domácí kosmetiky

Další díl otázek a odpovědí týkajících se začátků s přírodní a domácí kosmetikou jsou tu. U psaní jedné z nich jsem si vzpomněla na to, jak se mi kdysi podařilo spálit polívku připravenou z bujónu. A dneska si na plotně s klidem připravím třeba balzám na rty nebo rtěnku.

Takže tady pokračuju k dalším otázkám a odpovědím…

Co když mám spoustu alergií?

Vyrábět si kosmetiku je jedna z nejrozumnějších věcí, co může člověk s alergiemi udělat. Vlastně i já na začátku měla spoustu různých kožních problémů, takže jsem tomuhle tématu věnovala hodně času.

V prvé řadě je potřeba říct pár věcí. Ne vždy se jedná o alergii. Někdy je to jakási přecitlivělost na nějakou látku, někdy dokonce i jen na určitou kombinaci složek, jindy je to reakce způsobená nějakým dočasným problémem, který navíc často vychází zevnitř a s kůží toho vlastně moc společného nemá. Někdy se jedná dokonce i o docela „rozumnou“ reakci těla na agresivní látku. A jindy je to vypěstovaná reakce – dlouho to kůže trpěla, ale pomyslný pohár přetekl.

Pokud se nás týká jakýkoliv výše jmenovaný případ, je pro nás vlastní kosmetika výhrou. Můžeme totiž používat jen ty správné složky a mít tak péči o sebe pod kontrolou. Mnoho z těch látek je velmi jemných a šetrných a pravděpodobnost negativní reakce prakticky nulová.

A co když jsem nešika?

S kosmetikou může začít každý, kdo si zvládne udělat čaj. Opravdu. Je spousta neskutečně jednoduchých věcí. Já třeba preferuju jednoduchost a snažím se jí držet po celou dobu. Jinak s každou zkušeností se člověk učí a posunuje, takže klidně můžeme začít něčím snadným a postupně se propracovávat ke složitějším věcem tak, jak nám to půjde a jak se nám bude chtít.

A abych nezapomněla! Nakonec nemusíme často ani nic vyrábět. Stačí si koupit třeba bambucké máslo, květovou vodu nebo nějaký kvalitní rostlinný olej a nemusíme ani nic vyrábět. Máme parádní 100% přírodní výrobek k přímému použití.

Asi bych si chtěla něco vyrobit, jak ale nejlépe začít?

Před pár lety nebylo nejsnazší s kosmetikou začít, dneska je to ale hračka. K dispozici jsou informace i suroviny, vše v dostatečném množství i kvalitě. A suroviny samozřejmě za dobré ceny a máme z čeho vybírat.

Pokud tedy chceme začít s výrobou vlastních produktů, musíme vlastně jen vědět, co potřebujeme – jaký typ výrobku, jaký problém případně potřebujeme vyřešit. Díky tomu mnohem rychleji najdeme ty správné návody a taky ingredience.

Pokud to nevíme, stačí „zalistovat“ na blozích nebo třeba sociálních sítích a vybrat si to, co nás zaujme. Tady u nás najdete všechny recepty pěkně pohromadě v naší kosmetické bibli.

Když víme, co bychom si chtěli vyrobit, a máme recept, potřebujeme už jen pořídit suroviny.

Ještě bych řekla, že v tomto okamžiku je někdo hodně akční a pouští se do realizace ihned. Někdo jiný potřebuje mít pocit, že nastala ta správná chvíle. Obojí je správně. Jen bych z vlastní zkušenosti řekla, že začít dřív znamená dřív si začít užívat ty super věcičky a taky se dřív propracovat ke svobodě :) Ono se na začátku můžou zdát věci složité, ale to je jen zdání, které přejde ve chvíli, kdy člověk začne.

A musím zmínit ještě jednu věc – jsou recepty, které využívají pouze a nebo převážně ingredience, které máme běžně doma ve spíži nebo ledničce. Takže testovat můžeme začít hned a navíc nemusíme ani nic kupovat.

Co když se mi to nepovede a já vyhodím peníze?

Jako s čímkoliv jiným, i tady platí, že občas se něco nepovede. Tomu ale můžeme docela snadno předejít ve většině případů a nebo máme různé možnosti, jak s nepovedeným výrobkem naložit.

Osobně mám pár favoritů, které můžu vždycky s klidem doporučit pro ty, kteří začínají. Ono koneckonců jsou i přípravky, které se ani v pravém slova smyslu nevyrábějí. Třeba použití růžové vody (koupit) a kapky oleje (koupit) k očištění pleti nezklame. Použití bambuckého másla (koupit) místo pleťového krému, arganového oleje (koupit) místo séra nebo třeba levandulového éterického oleje (koupit) na zklidnění pupínku. To jsou příklady, jak velmi snadno zařadit čisté přírodní ingredience do péče o pleť. Není na tom co zkazit :).

Pokud bychom mluvili už skutečně o vyrábění, pak bych určitě doporučila tenhle jednoduchý balzám na rty, mastičku nebo čerstvou pleťovou vodu.

 

Toto byly další čtyři otázky týkající se DIY kosmetiky, které jsem se snažila zodpovědět tak, jak to cítím já. Pokud máte cokoliv, co byste rádi doplnili, tak budu moc ráda, pokud tak uděláte v komentářích! :)

A první díl seriálu najdete tady.

Přírodní barva na vlasy na bázi henny od Voono

Voono - přírodní henna barva v krabičce pro domácí použití - recenze

Před nedávnem nám byla nabídnuta k vyzkoušení barva od Voono. Už delší dobu nás zajímaly přírodní možnosti barvení, akorát jsme se nikdy nedostaly k tomu to pořádně prozkoumat, nastudovat a pak netrpělivě čekat, jestli námi doma namíchaná barva vyjde aspoň trošku slušně. Už připravená přírodní barva v krabičce tak přišla jako na zavolanou, protože nás přenesla přes veškeré to bádání a umožnila henna barvu vyzkoušet rovnou hnedka a s určitou zárukou…

V barvení vlasů nejsem zrovna zběhlá, ale na čem mi rozhodně záleží, je to, aby barvení nemělo negativní dopad na zdraví mých vlasů. A to byl hlavní důvod, proč jsem se rozhodla barvu na vlasy z henny vyzkoušet. Vybrala jsem si tmavě hnědý odstín české značky Voono a byla zvědavá, jaký bude barvící a jaký ozdravný účinek.

Při mém posledním domácím barvení přelivem z drogérie se mi nějakou záhadou podařilo zesvětlit svou přírodní poměrně tmavě hnědou barvu vlasů, a tak jsem doufala v patrné ztmavení současného odstínu.

V krabičce Voono jsem nalezla vše potřebné, kromě teploměru, který, jak jsem byla upozorněna, je pro smíchání barvy s vodou odpovídající teploty nezbytný. Pořídila jsem si ho a pak už následovala instrukce v návodu. Namíchat pastu a nanést ji na vlasy není nic složitého, udržet ji pak ale ve vlasech 2 hodiny byla výzva :D  (až později jsem se dozvěděla, že to s klidem stačí skutečně nanést jen na 45 minut). Ale i tak to uteklo a po důkladném propláchnutí a umytí vlasů mě hned překvapil příjemný pocit z jejich struktury. Vlasy mi přišly hned silnější a po šetrném vyfénování krásně lesklé. Barva naprosto podle mých představ – velmi podobná mé přírodní, ale o poznání lesklejší a živější.

Barvení hennou je podobné jako běžné domácí barvení, člověk se ale nemusí bát chemických látek a štiplavého zápachu a také toho, aby látka nepřišla do kontaktu s kůží. Část pasty jsem dokonce nanášela bez rukavic a kromě vlasů jsem neobarvila nic jiného.

Jsem zvědavá, jak dlouho barva vydrží a zda bude mít opakovaná aplikace dlouhodobý efekt na kvalitu vlasů.

Voono - přírodní barva na vlasy na bázi henny

Voono - přírodní barva na vlasy na bázi henny přírodní barva v krabičce pro snadné použití - Voono - recenze
PS: tyto dvě fotky nebyly žádným způsobem upravovány :)

Q&A diy kosmetika – 20 otázek a odpovědí ohledně diy kosmetiky, díl 1.

Otázky a odpovědi týkající se výroby domácí kosmetiky

O výrobě kosmetiky jsme toho tady napovídaly dost a dost. A jsem si jistá, že nejsme samy, kdo o ní rád mluví :). Dala jsem dohromady 20 otázek a odpovědí, které shrnují spoustu z toho řečeného a hromadu dalších věcí, na které nedošlo nebo pořád tak nějak poletují ve vzduchu. (ráda si dobré věci připomínám a taky to skvěle nakopne, když se o mě pokouší lenost)

Taky doufám, že tohle „malé“ Q&A ukáže, je to opravdu easy a že to má smysl. Že bude popošťouchnutím a motivací pro ty, co se k výrobě kosmetiky zatím jen chystají. A těm, co už vyrábějí, připomene některé z těch věcí, které na diy kosmetice tolik milujeme.

Jelikož se mi nakonec sešlo docela dost textu, rozdělila jsem otázky do čtyř porcí. Tady máme první pětici otázek…

Proč bych si měla vyrábět něco doma?

Důvodů, proč si kosmetiku vyrábět, je spousta a sama můžu říct, že pro mě osobně neustále přibývají.

Moje první důvody vznikly kvůli potížím –  kůže se mi začala zhoršovat a já hledala způsob, jak si pomoct, jak ulevit kůži i sama sobě.  Potom postupem času mi důvody přibývaly a dneska můžu s klidem říct, že k většině průmyslově vyráběné kosmetiky se určitě už nikdy nevrátím.

Mezi nejdůležitější důvody pro výrobu kosmetiky patří:

  • dobrá kontrola nad tím, co si dáváme na kůži a co kůží může proniknout do těla
  • naprostá většina přírodních složek je prověřená generacemi, některé se používají tisícovky let
  • téměř každá složka má nějaké příznivé účinky, mnohé jsou využívány i medicinálně
  • ingredience s léčivými účinky jsou mnohem bezpečnější než jejich chemické protějšky
  • možnost vyloučení alergenů podle potřeby
  • nízká cena, pokud srovnáme cenu námi vyrobené produkty s aspoň trošku slušnou přírodní kosmetikou
  • sami si řídíme, co ve výrobku chceme a jaké účinky má mít, můžeme ho mít skutečně na míru
  • naše výrobky můžou vonět tak, jak se nám líbí
  • naše produkty neobsahují žádná pojiva, plniva, umělá aromata či barviva… tedy látky zbytečné a často velmi problematické
  • nejsme závislí na firmách a jejich strategiích (v životě mi jen jedna kupovaná pleťová voda vyhovovala, po vypotřebované druhé lahvičce ale zmizela z obchodů a kde je jí konec…?)
  • můžeme se chovat ekologičtěji (menší množství vyhozených obalů, obvykle nižší počet mezičlánků mezi výrobcem a námi jako spotřebitelem)
  • nákupem surovin podporujeme často lokální firmy a malé prodejce
  • nemusíme mít strach, jestli naše kosmetika nebyla testována na zvířatech
  • snadno můžeme připravit veganskou verzi
  • nejsme součástí konzumního světa, nepřispíváme k zisku ohromným koncernům

+ výroba kosmetiky může být zábava a je to super pocit mazat si pusu vlastním balzámem na rty

A není zbytečné tu kosmetiku tak řešit? Není to jídlo

Docela dlouho lidé věřili, že kosmetika je „jen kosmetika“. Něco, co si plácneme na sebe a vlastně o nic nejde. Jenže to vůbec nebrali v potaz fakt, že přes kůži se do těla spousta látek vstřebá. My si něco namažeme na kůži, přes kůži se to dostane do krve a s krví pak do celého těla. Že to zní divně? Co třeba antikoncepční náplast? Už nemusíme pravidelně polykat pilule, stačí si nalepit náplast a občas ji vyměnit. A určitě u ní nemůžeme říct, že možná funguje a nebo „jen někdy“. Nebo třeba hořčík. Je potřeba polykat tabletky hořčíku? Ne, stačí si udělat koupel se solí s obsahem hořčíku.

Ne všechny látky z kosmetiky procházejí přes kůži do těla. Je jich ale dost na to, aby to stálo za zamyšlení (a akci).

A může to vůbec aspoň trošku fungovat? Vždyť to jsou jen kytky!

Proč se často věří víc pestrobarevné lahvičce z obchodu než sáčku z bylinářství? Možná proto, že průmysl sype neskutečné množství peněz do reklamy a do toho, aby nás přesvědčil, že jen jejich výrobky mají efekt. Takzvaným „babským radám“ se mnozí vysmívají a aromaterapie je označována jako „alternativní směr“, který si snad naivně myslí, že bude léčit vůní. Takové přístupy jsou výsledkem neznalosti. Třeba aspirin se v počátcích získával zpracováním vrbové kůry, z badyánu se extrahovaly aktivní látky pro výrobu Tamiflu a o opiátech v medicíně mluvit netřeba. Ano, bylinky skutečně můžou fungovat :).

Není domácí kosmetika amatérská a trapná?

Pamatuju si, že jednu dobu se na samovýrobu (čehokoliv) koukalo s despektem. Kdo si něco udělal sám, ten byl buď podivín a nebo chudák. Pak se dlouho aspoň věřilo, že doma vyrobená věc bude vždycky o několik tříd horší než kupovaný ekvivalent. A dneska? Dneska se situace dokonale obrátila. Samozřejmě lidé věří v různé věci, ale fakt je ten, že průměrná prodávaná kosmetika je opravdu nedobrá. Jedná se spíš o předmět prodeje než o funkční výrobek. Obsahuje spoustu škodlivin, málo přínosných látek, vyrábí se kdovíkde a cestuje po světě…

Pokud tedy někdo chce výrobek, který bude sloužit a navíc nebude rizikový, má dvě možnosti – velmi pečlivě vybrat výrobce a často se plácnout přes kapsu a nebo si to zrealizovat sám. Přičemž to první varianta je náročnější většinou nejen finančně, ale překvapivě i časově.

A jak si vyrobim třeba šampon nebo pastu? Nevěřim, že to jde!

Přesně tyhle dvě věci byly pro mě strašákem na začátku. Vlastně ještě antiperspirant. Nevěřila jsem tomu, že by to šlo. Teď vím, že to jde. Šlo by vlastně vyrobit i prakticky to samé, co se prodává v obchodech, akorát to udělat z kvalitních ingrediencí…

Nicméně dneska taky už vím, že šampon – teda to, čim si myju vlasy, nemusí vypadat úplně stejně. Šampon může mít třeba formu tuhé kostky a přitom fungovat stejně, ne-li líp. Zubní pasta nemusí být v tubě a nemusí být zářivě bílá s barevným proužkem. Dřív jsem byla extrémně fixovaná na to, co jsem znala z drogerie, a nedovedla jsem si představit, že by to šlo i jinak. Dneska vím, že možností je spousta a že všechno je mnohem jednodušší, než se mi zdálo na začátku.

Právě jednoduchost mě stále ještě občas přivádí k úžasu (v tom nejlepším slova smyslu). U spousty produktů totiž člověk zjistí, že jsou mnohem jednodušší, než si myslel. Že jsou postavené na jednoduchých principech. Třeba náš oblíbený DIY deodorant využívá často jen tak jednoduché zákonitosti, jako je vliv kyselosti nebo zásaditosti na přítomnost bakterií. Když tyto principy začnete objevovat, otevře se vám naprosto nový fascinující svět, kde je život mnohem snazší a příjemnější :)

 

Toto bylo prvních pět otázek týkajících se DIY kosmetiky, které jsem se snažila zodpovědět tak, jak to cítím já. Pokud máte cokoliv, co byste rádi doplnili, tak budu moc ráda, pokud tak uděláte v komentářích! :)

Pokud chcete nějaké recepty na výrobu kosmetiky okouknout, otevřete si naši bibli DIY kosmetiky.

Taky si můžete přečíst druhý díl otázek a odpovědí.

Zubní pasta s propolisem a hřebíčkem

Jednoduchý recept na domácí zubní pastu s propolisem a hřebíčkem

Propolis mám moc ráda – jednak kvůli účinkům a taky kvůli vůni, která mi přijde boží. A jelikož mám doma vlastní tinkturu (recept na ni tady), můžu si propolis dopřávat. Tentokrát jsem ho dala do zubní pasty a jako parťáka jsem mu vybrala hřebíček. Oba jsou pro použití právě do zubní pasty jako dělaní.

Co se týče barvy, tak na zubní pastu je nejvhodnější bílý jíl. Tentokrát jsem po něm sáhla, protože můj jinak oblíbený zelený s propolisovou vůní nějak nejde dohromady.

 

Co jsem použila:

  • 1,5 lžíce jílu (koupit)
  • asi 7/8 lžičky vody
  • 10 kapek propolisové tinktury (recept na domácí tinkturu tady)
  • 1 kapka hřebíčkového EO
  • na špičku nože jedlé sody (koupit)
  • na špičku nože soli, já dala růžovou himalájskou

Všechny suroviny smícháme a vytvoříme kašičku – tak hustou, jak nám vyhovuje.

Poslední dobou pastu míchám v nějaké dostatečně velké mističce/skleničce a hotovou ji přemísťuju do kalíšku. (vyřeším tím problém jílu – za sucha je ho hodně, po přidání vody se „smrskne“).

Jinak o propolisu si taky můžete přečíst v mém starším článku.

Recept na zubní pastu z jílu s propolisem a hřebíčkem