No Poo mytí vlasů – trocha teorie a moje zkušenosti

No poo mytí vlasů aneb mytí vlasů přírodně bez chemie

Už je to dost dlouho, co jsem psala o mytí vlasů mýdlem (tady). U toho jsem tedy zůstala, nicméně metody no poo (a low poo) mě dosti zaujaly, leccos jsem načetla a něco otestovala. Momentálně jsem na mýdle a kyselém oplachu, protože je na něj spoleh, funguje skvěle. A přeci jen práce v kanceláři o 25 lidech experimentování v oblasti no poo úplně nenahrává. K testování se chci ale rozhodně vrátit, protože 100% no poo pořád vidím jako ideál.

No poo = no shampoo (a žádnej shit)

Velmi ve zkratce, no poo znamená no shampoo neboli bezšamponové mytí vlasů. Slovo poo má ale ještě jeden význam, pro tento případ podstatně trefnější. Poo je totiž taky taková ta malá smradlavá hromádka, ze které se kouří :). No poo tak znamená taky něco jako mytí vlasů bez všech těch hnusíků. A o tom to je.

No poo má spoustu variant, stupňů, pojetí. Zcela zapovězeny jsou klasické šampony. Vlasy se pak myjí různými přírodními produkty či doma míchanými směsmi, odvary bylinek nebo dokonce i čistou vodou.

Setkáme se i s pojmem low poo, což je takový mezistupeň. Já osobně za low poo považuju právě používání mýdla s následným kyselým oplachem.

Můj ideál – water only

I když přírodní mýdlo je ve srovnání se šamponem super šetrné, beru to pořád jako polovičaté řešení. Proč? Protože mýdlo kompletně odstraňuje mastnotu. Jak moc ji odstraní, to záleží na jeho složení i použití, nicméně ten silný odmašťovací efekt tam je. A násilné odmašťování obden se mi prostě nelíbí. Pokožka hlavy dostává už tak zabrat a mytí něčím, co odmašťuje, beru jako zásah do jejího přirozeného fungování. Možná právě tohle je ten důvod, proč si ty vlasy musím mýt opravdu každý druhý den.

Za naprostý ideál považuju prostě metodu mytí pouze vodou alias water only. Spousta lidí má z takové představy osypky, ale… skutečně nemůžeme bez šamponu žít? Šampon je vynálezem posledních let, lidstvo bylo prakticky celou dobu bez něj. A přežili to. Dokonce ani neměli tak „příšerné vlasy“. Prostě jim pokožka hlavy fungovala jinak, dobře a vlasy byly čisté a bezproblémové. A i spousta dnešních lidí jen na vodě má krásné vlasy…

Takže za mě je mytí vodou skutečně ideál. V mnoha směrech. Člověk k tomu nic nepotřebuje a při optimálním fungování mazových žlázek se doba mezi mytím značně prodlouží.

Takže… jak to fungovalo mně

Alternativní způsoby mytí vlasů jsem testovala asi 7 měsíců, zbytek času jsme strávila na mýdle. Vlasy mám posledních tak 10 let prostě mastné, takže podle toho jsem volila metody.

Jako první jsem testovala jíl a žitnou mouku. Mouku ve formě kašičky. Jíl jsem aplikovala ve formě kašičky i nasucho – nejdřív vpravit mezi vlasy a pak vymýt. Nefungovalo vůbec.

Pak jsem zkoušela mýt kávou a kávou se sodou. Taky žádný pozitivní výsledek.

Po těchto pokusech jsem si řekla, že zkusím jen vodu, že horší už to nebude :). Myla jsem dlouhou dobu dosti teplou vodou, někdy s chladnějším konečným oplachem. Při tomto mytí byly vlasy nejhorší v prvních asi tak 16 hodinách. Poté se to trošku zlepšilo, ale žádná sláva, i když občas to vypadalo ještě schůdně. Myla jsem každé 4-5 dní. Takto jsem to praktikovala asi 4 měsíce, mám dojem. Bez efektu. Vlasy se nezačaly lepšit, naopak začaly padat. Množství mazu na pokožce totiž zabraňuje dýchání. Kořínky se pod tím dusí a vlasy padají. Tohle byl jeden z největších důvodů, proč jsem s experimentem přestala. Další byl, že ani ta teplá voda žádnou mastnotu prostě nesmyla. V této fázi jsem používala i suchý šampon, bylo to s ním lepší, ale zase se to nedalo používat pořád.

Vlasy jsem nakonec zachránila sodou. Namočit vlasy, do dlaně nasypat sodu a jemně (JEMNĚ!) ji rozmydlovat. Při kontaktu s vodou a mastnotou z vlasů je vytvoří taková klouzavá pěnička. Je potřeba takhle dobře promydlit vlasy i v problematických partiích. Spláchneme a nakonec přelijeme vodou s jablečných octem nebo s citronem. Jak to fungovalo? Výborně! Z prvního mytí sodou jsem byla naprosto nadšená. Vlasy byly nádherně leské, jako nikdy předtím (opravdu nikdy, s žádným šamponem).

Sodu jsem pak používala ještě nějakou dobu, zjistila jsem, že při oplachu octem se brzy vlasy zase zkazí, naopak u použití citronu se vlasy tolik nemastily.

Jinak samozřejmě jsem pravidelně česala kančákem (více o něm tady).

Nakonec jsem se vrátila k mýdlu, hlavně proto, že je to s ním o trošku rychlejší než se sodou.

Další možnosti, jak praktikovat no poo

Možností, jak jinak mýt vlasy, je spousta. Tady přidávám další tipy. K nim pak už najdete spoustu informací na internetu, hlavně v různých fórech i diskusích na facebooku.

Hodně často vídáváme mytí právě tím jílem, hlavně marockým. V závěsu je žitná mouka, ovšem nesmí obsahovat otruby (tedy tzv. celozrnné často nevyhovují, protože je v nich právě přimíchaný šrot). Hned následuje mytí vejcem a nebo samotným žloutkem. Tady je potřeba dávat pozor na teplotu vody, aby se nám vajíčko neuvařilo. A taky velmi dobře vymýt, protože jinak vejce začne brzo nevábně vonět.

Čím dál tím častěji se taky setkáme s různými bylinkami namletými na prášek. Často se jedná o tradiční asijské prostředky k mytí vlasů. Spousta druhů rostlin totiž obsahuje třeba saponiny a o ty jde.

V našich podmínkách se nabízí mydlice. Na její prozkoumání se chystám.

Potom jsou tu taky šampuky, pevné šampony. Bývají na bázi tenzidů, více či méně šetrných. Bývají pevné a používají se stejně jako kostka mýdla. Na rozdíl od běžného mýdla mají ale pro vlasy vhodnější pH.

Určitě je ještě spousta dalších možností, ty čekají na objevení :)

 

A co vy? Máte zkušenosti s no poo?

Jíl a 9 tipů na jeho použití v kosmetice

Tipy na využití jílu při výrobě diy kosmetiky

Jíl a speciálně jílové masky byly jedny z prvních přírodních produktů na pleť, které jsem kdysi objevila. Příprava takové masky byla super jednoduchá a správně upatlaná. Dneska ale už vim, že jíl má neskutečně široké možnosti uplatnění a mnoho účinků, které si s chutí dopřejeme. Dala jsem proto dohromady článek, kde připomínám 9 možností, jak jíl využít v péči o naší pokožku i vlasy. Pokud máte další tip, můžete ho připsat v komentářích, bude velmi vítán!

Druhy jílů

Jílů je spousta druhů a některé se více hodí na tamto či ono. Taky na našich preferencích záleží. Mně třeba nevadí udělat si zubní pastu ze zeleného jílu, někomu jinému bude ale taková pasta připada dosti, jaksi, nechutná. Často může být důležitá i cena.

1) Pleťová maska

Nejjednodušší a „nejprovařenější“ je použití jílu na výrobu pleťové masky. V obchodech najdeme spoustu komerčních a značně předražených výrobků s jílem, jílové masky patří i k produktům používaným ve wellness salonech. My si ji uděláme naprosto jednoduše a levně. Stačí k jílu přidat vodu nebo jinou tekutinu našeho výběru, umíchat kašičku a už to jede.

U jílové masky máme možnost přizpůsobení naší pleti. Různě barevné jíly mají různé složení a díky tomu se mohou lišit i jejich účinky na pleť. Pokud má vaše pleť specifické potřeby, určitě si nastudujte, který jíl bude pro vás nejvhodnější. Dále k jílu můžeme přidat další suroviny a tím účinky masky dále ovlivňovat.

2) Jílová koupel

Další možností, jak využít jíl k péči o naši pokožku, je koupel. Taková koupel bude plná minerálů a může ulevit třeba při problémech s ekzémy. Jedinou nevýhodou je poměrně vysoká spotřeba, jelikož ve vaně „zahučí“ jeden až dva šálky jílu. Ten stačí rozmíchat ve vodě a je to!

3) Mýdlo s jílem

Mýdlo s přídavkem jílů nám umožní užívat si některé účinky jílu poměrně snadno. Můžeme takové mýdlo použít na tělo, obličej i vlasy. Jen musí být kvalitní.

4) Jíl místo škrobu v DIY deodorantu

Do většiny domácích deodorantů se přidává škrob. Ten má za úkol hlavně pohlcovat vlhkost. Možná ještě lepší je ale místo škrobu přidat jíl. Ten taky pohlcuje vlhkost, navíc ale desinfikuje a umí na sebe navázat bakterie.

(Když nad tím tak přemýšlím, do příštího deáče jíl určitě přidám)

5) Zubní pasta

Kdo mě čte, ví, že zubní pasta patří mezi moje nejoblíbenější záležitosti. Jíl tvoří „tělo“ pasty a zároveň ji propůjčuje abrazivnost. Jíl jemně obrušuje nečistoty ze zubů (často včetně té zabarvující vrstvičky) a taky by měl absorbovat bakterie a další nežádoucí látky.

Receptů na zubní pastu u mě najdete hned několik: mátová, pomeranč s hřebíčkem nebo třeba skořice s hřebíčkem.

Nicméně musím říct, že pastu připravíme klidně i bez receptu. Základ tvoří jíl (já mám ráda zelený a nebo bílý) smíchaný s vodou nebo třeba kokosovým olejem. A určitě do něj patří dobrý esenciální olej. Na léto ráda volím mátu a na zimu pomeranč s hřebíčkem.

6) Tělový pudr/zásyp

Tělové pudry byly kdysi velmi populární, dělaly se i různě parfemované. Já jsem je používala hlavně tam, kde se člověk potil a pudr předcházel vzniku pupínků.

Dneska se dá tělový pudr vyrobit hodně snadno, speciálně díky možnosti koupit si správnou barvu jílu, která bude odpovídat tónu naší pokožky. Takový pudr stačí vylepšit přidáním pár kapek esenciálního oleje, díky kterému bude krásně vonět a ještě lépe fungovat (třeba desinfikovat).

Jíl samozřejmě poslouží i v péči o dětské zadečky, je to lepší alternativa různých průmyslových zásypů. Tady to chce jen být obezřetný, co se týče použití esenciálních olejů. Mnohé z nich jsou totiž pro malinké děti ne zrovna vhodné.

7) Pudr do bot

Pudr do bot či na nohy má zabraňovat vzniku nelibých vůní. Ve své podstatě je to totéž co tělový pudr. Jeho smyslem je hlavně desinfikovat, čímž se zlikvidují bakterie „smraďošky“.

Tady zase stačí smíchat jíl s pár kapkami esenciálního oleje – skvělá je třeba máta, čajovník, eukalypt nebo levandule.

Pokud máte obavy, že by jíl zanechal stopy třeba na ponožkách, volte aspoň trošku barvu jílu podle nich.

8) Mytí vlasů jílem aneb no poo

Jíl se velmi často zmiňuje v souvislosti s no poo mytím vlasů. Mně osobně tedy sice zrovna tahle metoda nefunguje, ale mnozí jiní jíl používají s velkou spokojeností. V podstatě by mělo stačit jíl – většinou marocký jíl – smíchat s troškou vody, vytvořit kašičku a jí masírovat pokožku hlavy. Důkladně spláchnout a je to.

Jelikož mně jíl prostě nefungoval, nemůžu připojit vlastní zkušenosti.

9) Suchý šampon

S no pooo se zase vrátily do hry suché šampony. Ty mají za úkol zmatnit mastné vlasy. Některé suché šampony to dělají jen opticky (tedy obalí vlas a tím ho zmatní), jiné skutečně pohltí mastnotu a následně se vyčešou.

Suchý šampon lze velmi snadno vyrobit, a to třeba i z jílu. Ten je ale vhodnější hlavně pro světlé vlasy. Můžeme jíl ale obarvit i na tmavší odstín, třeba použitím karobu či kakaového prášku.

Suchý šampon se velmi dobře aplikuje štětcem a vždy se ujistíme, že jsme ho dostatečně dobře vpravili mezi vlasy, tedy že prostě není vidět, že jsme něco na naše vlasy použili.

 

Uvidíme, jestli se tenhle seznam ještě rozšíří. Každopádně už teď je vidět, že jíl opravdu do naší výbavy patří :). Podle mě rozhodně skvěle zapadne i do minimalistického přístupu, protože těch využití má opravdu hodně.

Polévkový podzim a Polévková mánie (od Metafory)

Recenze kuchařky Polévková mánie od Kathryn Bruton

Něco přes týden mám doma Polévkovou mánii od Kathryn Bruton (recenzi najdete na foodnotes). A musím říct, že se na podzimní polévky těším ještě víc!

Teploty klesají (i když u nás je pořád ještě docela teplo) a v zahradě je znát, že podzim už je blízko. Spousta rostlin chřadne, všechny fíky už opadaly a na mě jde podzimní nálada. V letních vedrech nebyla na polévky příliš chuť, takže teďka na ně konečně zas dojde. Ale chci obměnit repertoár, zařadit novinky a hlavně, ať je to vaření co nejjednodušší!

Polévkový podzim s Polévkovou mánií

U nás doma se hodně zabydlel vývar, jakýkoliv a zásadně domácí. Děláme ho v pomalém hrnci a nemá to chybu. Nicméně občas už tak trochu nevím, co pak do polévky dát. Servírujeme ji totiž jako hlavní chod, dost často ji míváme k večeři. Takže mým podzimním úkolem je jednak najít nové způsoby, jak vývary vylepšit, taky ale chci do receptáře zařadit nové druhy polévek. A vidím, že v obou směrech mi Polévková mánie určitě pomůže.

Vývar je základ!

O poctivém vývaru se povídá spousta věcí a často se dokonce ordinuje jako lék. Za mě rozhodně můžu říct, že chladné večery jsou s dobrým vývarem o mnoho příjemnější… Proto mě moc potěšilo otevřít tuhle kuchařku a hned na začáku najít pár receptů právě na vývary – ty klasické i jeden méně klasický, a to houbový. Houbový a navíc z žampionů. Což je super pro všechny jako já, co se na houby hned tak nedostanou.

S vývary se pak v kuchařce hodně setkáme. A to jak v čirých polévkách, kde je vývar doplněn spoustou barevných ingrediencí, tak i v polévkách krémových.

Krémové zeleninové polévky

Krémové zeleninové polévky jsou právě jednou z věcí, na které se letos chystám. Proto mi udělalo radost, že jich je v kuchařce docela hodně. Recepty z rajčat nebo dýní jsou poměrně klasické, krom nich mě ale zaujaly taky polévky z kukuřice, paprik nebo batátů. A samozřejmě z řepy. Všechny jsou parádně barevné, což je zárukou vysokého obsahu živin.

Asijská inspirace

Jak už jsem psala v recenzi, některé recepty jsou inspirované asijskou gastronomií. Ta mě už dlouho láká, ale vždycky mě v receptech odradí velké množství neobvyklých ingrediencí a někdy i dost zvláštní kombinace chutí. Oproti tomu jsou recepty v kuchařce poměrně jednodušší, těch exotických ingrediencí je v nich mnohem méně. Takže doufám, že se i k těmhle receptům brzo dostanu.

Kuchařka zaměřená speciálně na zdravé polévky - Polévková mánie

Testování nových surovin

V některých receptech se objevují ingredience, které doma nemám a třeba jsem je ještě ani nezkoušela. Některé, přiznám se, ani kupovat nebudu. Třeba takovou banánovou šalotku si asi odpustím :). Zastávám ten názor, že není třeba pořád splňovat dle receptu všechno do puntíku. Určitě je ale fajn zkusit nějaké nové zajímavé ingredience, které nám zase vaření jednoduše oživí a dodají další zajímavé živiny i chutě. Mezi takové vychytávky rozhodně řadím třeba koření. A taky různé asijské omáčky, dál než k sojovce jsem se nedostala, tak snad to konečně napravím :).

A nepolévkové bonusy

Nemůžu být nespravedlivá. V kuchařce je totiž spousta dalších receptů, které už se polévkám nevěnují – tedy ne přímo, spíš nám pomohou připravit k polévkám zajímavé doplňky. Všechny ale dodržují tu samou filozofii – maximum živin, absence průmyslově zpracovaných potravin a určitě taky zajímavé kombinace chutí. Mňam!

 

Tuhle kuchařku můžete omrknout přímo na stránkách Metafory.

ukazka-Kuchařka polévková mánie, zdravé polévkové recepty

Moje objevy a znovu-objevy (souhrn za léto, díl 2)

Moje zdravé objevy - super mini lístkový salát

Mám tu pokračování článku Moje objevy a znovu-objevy (souhrn za léto, díl 1). Zase to jaksi vyšlo delší, než jsem chtěla :). Aneb o objevech a znovu-objevech z léta, o kterých stojí za to napsat pár řádků. Pro inspiraci, pro připomenutí toho, jak jsou jedoduché věci úžasné!

Oxid zinečnatý, taky v deodorantech!

V létě jsem taky začala hledat možnou náhradu sody v deodorantech. Sama jsem se sodou nikdy žádný problém neměla, ale chtěla jsem nabídnout nějakou alternativu pro ty, co mi píšou, že sodu používat nemůžou.

Po různých pokusech jsem se dostala k testování právě oxidu zinečnatého. Poté jsem hledala na internetu zkušenosti dalších už konkrétně s touhle látkou, moc toho nebylo, ale nalezené ohlasy byly pozitivní. Takže… oxid zinečnatý je opravdu multifunkční! A je bezpečný a velmi dobře snášený.

Jeden recept na deáč právě se zinkem najdete tady, pokud jste ho ještě neviděli. Už ale přemýšlím nad dalším, ještě lepším, ještě krémovějším.

Léto s malinovým olejem

Minulé roky jsem se mazala v létě olejem s oxidem zinečnatým. Na pláž jsem chodila tak na 1,5 až 2 hodiny, na jakýkoliv delší pobyt jsem si brala super lehký slunečník. Nicméně tenhle rok jsem chtěla odzkoušet malinu. A musím říct, že super! Malinový olej je moc příjemný. Používala jsem ho hlavně ve dnech, kdy mě čekalo chození po městě, a musím říct, že určitě o hodně zlepšil reagování pokožky na slunce. A to že některé dny byly skutečně extra horké. Určitě pro něj vidím využití i v zimě, ale budu ho nejspíš používat samotný, neplánuju ho zatím přidávat do kosmetiky.

Ještě mi teda zbývá popídit se po nějakých výzkumech. Zatím jsem viděla hlavně diskuse, kde každý řiká něco jiného, ale všichni mají pravdu :-D.

Víc listí!

Už docela dlouho skoro denně jím nějaký listový salát. Většinou „římana“, občas polníček nebo tak něco. Před pár týdny jsem si ale, v podstatě náhodou, koupila pytlík různých drobných lístků. Co si vzpomínám, předtím jsem viděla většinou buď jen jednodruhové sáčky a nebo směs na salát obsahující i oschlou mrkev a zelí. Tenhle můj objev obsahuje – prý obsahuje – mini lístky červeného lollo salátu,  lístky japonského salátu Mibuna, rukolu a miniaturní listy mangoldu. Občas mam trošku pochyby, protože těch tvarů je tam trošku víc :). U nás ho mají v Lidlu. A musím říct, že jsem z něj naprosto nadšená! Chutově je vyvážený a není příliš řízný (třeba samotné rukoly moc nesním). Je super základem salátů, navíc se jen vyndá ze sáčku, není s ním absolutně žádná práce.

K tomuhle salátu pak už stačí docela málo. Třeba další dva druhy zeleniny a něco k tomu – sýr, tuňák, olivy… To už je na každém.

Jen k němu mám jedno upozornění. Je potřeba si v obchodě dobře vybrat pytlík. Lístky mají trošku tendenci zahnívat. Chce ho to pak spotřebovat co nejrychleji.

Čerstvý salát z drobných lístků, ideální základ pro salát

Je v postatě jedno, jakou směs listů přesně máte. Všechny poslouží jako super základ pro každodenní „vaření“. Jsou napakované živinami (víme, že listová zelenina je naprostá bomba) a taky je s nimi (ne)skutečně rychlé pořízení. Připravit výborný salát za 3 minutky, to je přeci paráda, ne? :)

Přírodní kartáček na zuby ze salvadory perské

Někdy na začátku léta se mi do ruky dostala větvička ze salvadory perské, která se využívá jako kartáček na zuby. Jedná se o asi půl centimetru silnou větvičku, která se prodává zavakuovaná a tedy „čerstvá“. Její použití je velmi snadné. Odloupne se kousek kůry a zuby se opatrně rozmělní vnitřek. Ten se díky tomu roztřepí a lze ho použít jako kartáček. Když už se nám opotřebuje, odřízneme použitou část a jedeme nanovo.

O tomhle produktu chystám další článek, protože se začíná stávat populárním a hodně lidí se na něj ptá. Teď tedy k mým prvním zkušenostem…

Po prvním rozbalení mě překvapilo jeho aroma. A to tak, že jsem hnedka zagooglila, abych si ověřila, že je to v pořádku. Je totiž docela silné. Takže jsem se dověděla, že ano, že je to tak správně. S docela nechutí jsem tedy větvičku zuby zpracovala, aby připomínala kartáček. Musím říct, že mi veškeré divné chuti v puse dost vadí. Takže jsem ho taky dobře omyla, dobře otřela, nakonec jsem ho strčila do pytlíku s kapkou mátového oleje. A super, pomohlo to. Časem mi pak kartáček vyschl a aroma se ztratilo. A tím i část prospěšných látek, to přiznávám.

Kartáček ze salvadory perské, přírodní ekologický kartáček na zuby

Tahle větvička funguje na několika úrovních. Zaprvé mechanicky čistí, podle mě dosti šetrně. Zadruhé v ní obsažené látky mají mít schopnost ničit bakterie, které se právě podílejí na tvorbě kazu, dráždí dásně a tak podobně. Pak se traduje spousta dalších účinků, nicméně to už je na delší průzkum, protože u těchto přírodních věcí je vždycky těžké něco se spolehlivě dovědět. Je ale potřeba říct, že tenhle „kartáček“ se používá po mnoho tisíc let, zejména v Asii a Africe, takže je skutečně prověřen generacemi :).

Já jsem ho teda nechala vyschnout, ztratil svoje aroma a před každým použitím ho namočím. Tradičně se však pro opětovné změknutí máčí do růžové vody. Čistím si s ním vlastně jen přední zuby a dál kam dosáhnu, stoličky mi jdou ztěžka. Musím uznat, že čistí velmi dobře, zuby jsou pak pěkně hladké a k dásním je šetrný. A zuby skutečně vypadají bělejší (tohle je jeden z propagovaných účinků). Používám ho tedy jako doplněk ke klasickému kartáčku a přijde mi to ideální řešení.

S jeho popularitou se množí taky komentáře na jeho účet na webu. Jelikož se kartáček používá opakovaně, objevují se připomínky, že to asi není hygienické. Každý kartáček se ale přeci používá opakovaně. V každém kartáčku zůstávají bakterie. Nicméně pokud má sám kartáček (čili větvička) antibakteriální účinky, tak je to ještě ta lepší varianta. Někdo taky ke kartáčku přistupuje tak, že hned musí zahodit klasický kartáček a zuby čistit jen a výhradně větvičkou. Není vůbec třeba to brát tak vážně :). Oba kartáčky se parádně doplňují a osobně nevidím způsob, jak si větvičkou vyčistit poslední stoličky. Takže… za mě rozhodně vede ta varianta využít to nejlepší z kartáčku i větvičky. Každopádně o té tu řeč ještě bude! :)